Jak jste si je vychovali, tak je tady máte. Slovácké noviny - 4. 3. 1911
(Slovácké noviny, 4. 3. 1911)
Na začátku února stala se pozoruhodná událost. V Hluku jest p. nadučitel Antonín Rýpar, který má dva syny po pokrokovu vychované. Ovšem synové již povyrostli a tak se rodičům odměňují. A tu se hodně jednou vařeného vína v hostinci napili a pak šli domů dělat domovní pořádek. Najednou přiběhne žena pana nadučitele do hostince p. Fr. Svadbíka a pro Boha prosí hosty, aby šli k nim. Hosté, netušíce, co se stalo, mysleli, že jsou tam třeba zloději. Sebrali se dva mladíci a šli s ní, jeden byl mlynářský pomocník a druhý rolnický syn. Když přišli do bytu p. nadučitele, spatřili hrozné divadlo. Synové stáli u otce, kterého již pobili. Možná, že by bylo přišlo ke strašné podívané, kdyby onen rolnický syn nebyl svého soudruha odstrčil pryč, neboť rozvzteklení Rýparové osopili se na něho. Když však on odešel, běželi za ním do hostince p. Frant. Svadbíka a tam jej chtěli vyplatit za to, že jejich dílo zmařil. Zapomněli, že nejsou v Lisaboně, že jsou v Hluku a Morava že je „klerikální“, tak šli raději domů. Jsou to podaření stoupenci Ferrerovi. Starší Ant. Rýpar, studoval na lesníka, avšak za chvíli se mu to zmrzelo, a nechal toho, pak jej odvedli na vojnu, kde si odbyl tříletou vojenskou službu, pak se dal k c. k. četnictvu, avšak ani tam si dlouho nepobyl, přišel starému otci, který má více ještě dětí, na krk, aby jej živil. Mladší má ústa plná pokroku, ale hlavu má myslím plnou řezanky. Studuje již delší dobu a chce složit zkoušku na učitele. A kdyby ji pak složil, to by byl učitel, ten by mohl vyučovat Barcelonské Ferrery. Tento student Jar. Rýpar je největší odpůrce katolické omladiny. Při pokrokových divadlech hraje vždy první úlohu, ale poněvadž už dávno divadlo nehrál, tak si jej chtěl udělat patrně doma. Z tohoto kousku může míti pan Dr. Stránský velikou radost, neboť vidí, jací jsou odchovanci „Lidových novin“. Pane poslanče Dr. Stránský, měl byste se přijít k nám podívat na vaši pšenici, jak roste, však ji u nás dobře zasel váš čeledín Šlesinger. Tolik prozatím, aby veřejnost věděla, jaké má „Lidová“ strana lidi.
Šamalíkovic
**************************************************************************************************************************
(Slovácké noviny, 11. 3. 1911)
Pane redaktore! Dovoluji si Vás laskavě upozorniti, že Jste byl ve svém listě článkem z Hluku, dne 4. března 1911, jehož ostří zdálo se býti namířeno proti zdejšímu p. nadučiteli A. Rýparovi, špatně informován. Pan pisatel článku se hodně ukvapil a napsal, čehož svědkem jistě nebyl. Aby se předešlo veškerým tahanicím aneb soudu, račte následující uveřejniti: Jednoho dne minulého měsíce došli synové p. nadučitele nikoli zpití, nýbrž střízliví později domů. Pan nadučitel je pokáral, že přišli pozdě a žádal je, by se to neopakovalo. Důtka otcova syny částečně podráždila a starší z nich pronesl, že je 27 let stár, že by ho otec už neměl jako dítě napomínat. To však vedlo k nedorozumění mezi synem a jeho nevlastní matkou, která ve své nerozvážnosti na domácí záležitosti jiné upozornila. Je též nepravdou, že by synové na otce byli ruku vztáhli. Pan nadučitel, jak všichni dosvědčí, je člověk svědomitý, a co mohl pro vychování svých dětí učinil. Že synové na středních školách nabyli jiného přesvědčení a jsou dnes v táboře pokrokovém, za to zajisté nikterak nemůže. V Hluku, dne 7. března 1911.
Ignác Šidlík, kooperator