1914

Zima byla dosti mírná, sněhu nebylo příliš a jaro nastalo brzo. Lidé seli, pracovali jako jindy a ani ve snu je nenapadlo, že se nad Evropou vznáší stín ukrutné války.

Dne 28. června měl korunní princ Ferdinand konat v Sarajevu přehlídku pluků a na cestě k této přehlídce byl i se svou ženou Žofií zastřelen srbským studentem Gavrilo Principem. To se stalo záminkou ke spuštění válečného konfliktu, který už delší dobu visel ve vzduchu.

Dne 12. července dostali vojáci, kteří byli na dovolené, telegraficky povolání ke svým plukům. To už se vědělo, že se cosi děje. Za pár dní na to byly záložníkům, kteří patřili k dělostřelectvu a technickým oddílům, doručeny povolávací lístky s výzvou, aby do 24 hodin nastoupili službu u svých pluků. Ti už odjížděli s opravdovým strachem. V novinách už se psalo, že se nad Evropou stahují černé mraky. 26. července vypovědělo Rakousko válku Srbsku, týž den rakousko-uherská armáda překročila srbské hranice a začala drtit ten malý národ. Tomu se lidé jen opatrně usmívali, neboť takové Srbsko musí být poraženo do 14 dní. V příštích dnech se však začaly blesky křižovat. Německo i Rakousko vypovědělo válku Francii a Rusko Německu a Rakousku.

4. srpna ráno byly vyvěšeny na všech obchodech, hospodách a obecní kanceláři mobilisační vyhlášky nadepsané „Mým národům“, kterými císař svolával všechny muže patřící k vojsku až do stáří 32 roků, aby ihned nastoupili službu.Četníci hned chodili po domech a vyzývali vojáky k rychlému odjezdu. Obec dala k dispozici vozy s koňmi, stály u dolní hospody. Bylo v Hluku mnoho pláče a nářku, vždyť odcházelo najednou 187 mužů vesměs ženatých a otců rodin. Ženy plakaly, nechtěly se od nich odloučit. Násilím je od sebe četníci odtrhávali a na vozy hnali. Po jejich odjezdu bylo v Hluku jak v domě zemřelého. Jen pozvolna se lidé v příštích dnech zase chápali své práce.

Za měsíc nato se konaly narychlo odvody mladíků, které se měly konat až v příštím roce. Odvedeni byli skoro všichni a museli za měsíc nastoupit k vojsku. Doufalo se, že válka dlouho trvat nebude a do zimy bude konec, ale zima se přiblížila a zprávy z bojiště byly čím dál horší. Lidé začali kupovat a číst noviny, protože některé přinášely seznamy jmen raněných a padlých, ale protože těchto bylo čím dál víc a nestačil by na to ani celý rozsah novin, brzo od toho upustily. Já jsem byl na podzim v cukrovaru. Tam jsem si vydělal pěkné peníze. Měl jsem až 5 korun denně.

Podle Josefa Dufky