1915

Nadešel rok 1915 a očekávání, že válka brzo skončí, se nesplnilo. Naopak, konány byly doplňovací odvody všech mužů do 32 roků. Do tří týdnů museli odvedení nastoupit. Od okresního hejtmanství přišlo na obec nařízení, aby byl v obci proveden výkup obilí pro zásobování vojska a měst, protože trhy na obilí v Hradišti se už od loňského podzimu nekonaly. Žádný tam totiž obilí nevezl. Kdo chtěl prodat, prodal i doma a dráž než na trhu, neboť na trhu se ceny obilí nesměly zvyšovat. Kdo tam cenil obilí více, než bylo úředně stanoveno, bylo mu toto odebráno a zabaveno. Obecní rada koupila předepsané množství obilí od zdejšího velkostatku a rozdíl mezi cenou stanovenou a tržní doplatila z obecní kasy. Také přišlo nařízení, aby obec dodala určitý počet dobytka na maso. Dobytek byl oceňován stanovenými komisaři a obec musela nařizovat, kdo má prodat. Zpočátku to nedělalo žádné potíže, neboť na jarmarky se už nevodil dobytek a kdo měl více kusů, sám chtěl něco odprodat. Když se však takové nařízení opakovaly během roku vícekrát a výkupní ceny se nezvyšovaly, zatímco všecko začalo rychle dražit, tu se lidé zdráhali těmto nařízením vyhovět. Obecní rada byla tedy nucena koncem roku oznámit hejtmanství, že žádané množství obilí a dobytka nemůže dodat. Do Hluku byl vyslán zvláštní komisař s několika vojáky, kteří pak prováděli rekvizice (zabírání majetku civilního obyvatelstva pro potřeby vojska). Výlohy s tím spojené, jako ubytování a stravování těch lidí, byla nucena platit obec. Mimo to musela ještě obec stanovit jednoho radního, který s nimi chodil po domech. Byl to obyčejně František Žajdlík č. 341, který si tím samozřejmě velké obliby nezískal. U toho, kdo nedodal předepsané množství obilí, byla vykonána domovní prohlídka a každému ponechali jen na setí a 25 kilo na osobu na mletí. Ostatní sebrali. Lidé si obilí schovávali do jam a různých skrýší. Za to ale hrozily vysoké pokuty. Na jaře 1915 jelo z Hluku asi 10 vozů na profant (profant´=koňská přípřež) k Vídni k opevňování města a dostávali tam 100 korun denně. Byli tam asi 2 měsíce. Nevím, kteří přesně tam byli, jen vím, že Vodárek č. 187 jel.

V březnu byli u odvodu chlapci 20 letí, tedy mého stáří a bylo nás odvedeno 52. Za měsíc jsme rukovali a hned šli zas k odvodu 19 letí a také za měsíc museli narukovat. Do konce roku byly odvody až do 36 roků a záložníci byli povoláni až do 40 roků.

Po žních každý dostal mlecí povolení. Na měsíc bylo stanoveno 25 kilo na osobu a na děti polovic. Mlynáři měli přísně nařízeno toto dodržovat a často se ve mlýnech konaly kontrolní prohlídky. Komu se obilí podařilo skrýt před rekvizicí, byl na tom dobře. Někteří měli velice pěkné skrýše mezi dvěma stěnami nebo dvěma štíty.

Podle Josefa Dufky