1919

Stále ještě je cítit neblahé následky války. Nedostatek, drahota a špatné návyky lidí i úřadů se zatím nedaří odstranit. Začátkem března přišel z Domanína komisař Píštěk s oddílem vojáků provádět rekvizice (zabírání majetku civilního obyvatelstva pro potřeby vojska). Ozbrojení byli až po zuby, jako nějací lupiči. Národní výbor ho sice z toho zrazoval, ale on si počínal pánovitě, že prý co má nařízeno, to musí vykonat. Začal na dolním konci na horní straně a když přišli k Šimčíkům č. 39, jejich Franta se dal s komisařem do hádky. K tomu se hned seběhl zástup rozčilených lidí, komisař dostal facku a začal volat vojáky. Ti však byli ihned odzbrojeni a jejich flinty byly naházeny do járku pod mostem. Komisař se dal na útěk hore humnem k mlatevni a za ním František Galda s vidlama. Komisař byl ale šikovnější. Jako kočka přeskočil vysoký plot a ztratil se mezi humny. Bylo pak z toho vyšetřování a soud a Šimčík, Galda, Kočí a Křivák dostali každý tři měsíce vězení. Kočí si podal odvolání a jako legionáři mu byl trest prominut. Šimčík si podal také odvolání a místo tří měsíců dostal čtyři. Rekvizice už ale více v Hluku nebyla, toto byla poslední.

Aby se zamezilo zvyšování drahoty a vyvážení potravin do Vídně, bylo v březnu 1919 nařízeno kolkování papírových peněz. Na každou bankovku byla nalepena československá známka a ostatní peníze byly neplatné. Každý dostal okolkovaných jen 500 korun, ostatní zůstalo na vázaném vkladě, kterým se mohla platit jen později vypsaná dávka z majetku a daňové nedoplatky. Také těm, kteří chtěli stavět dům, byl vázaný vklad uvolněn. Kovových drobných peněz se toto opatření netýkalo a proto ti, co vozili potraviny do Vídně, prodávali je tam pouze za kovové mince. Toto ale bylo na hranicích přísně stíháno a tak tyto obchody pomalu ustávaly.

Ceny začaly prudce klesat, ale tím zas velice utrpěly některé obchody. Tak také zanikl nedávno utvořený dělnický konzum jakož i Potravní spolek v č. 6.

Na jaře koncem dubna byly v Hluku obecní volby konané podle nového volebního zákona a byla zvolena většina domkářů - socialistů. Doktor Fiala však podal rekurs (odvolání) a vyřízení jeho trvalo až do listopadu, kdy bylo přikročeno k volbě starosty. Byl zvolen Martin Červenka, kovář č. 146. Proti volbě zas podal Fiala rekurs (odvolání) a tak se Červenka úřadu starosty ujal až v příštím roce 1920.

9. července po velikém lijáku byla obrovská povodeň. Z domů při potoku se lidé zachraňovali okny a několik domů bylo dokonce úplně zničeno.

Podle Josefa Dufky