1921

Potravní spolek zanikl a dům č. 6, který byl jeho majetkem, byl prodán. Koupil ho Jan Tesařík, který tam zavedl obchod. Dal za něj 64 tisíc korun. Pěkná kráva teď stojí až 10000 korun, tisíc pálených cihel 1000 korun a křidlice 2400 korun. Stavba domu přijde velice draho, přesto lidé hodně staví. Po celou dobu války se totiž nikdo neženil a teď se chce každý oženit a zařídit se pro sebe. Domů zas tolik není a tak jsou vzácné i vdovy po padlých, které mají dům. Nejvzácnější je děvčica, která dostane chalupu, taková si může vybírat. Ale ženit se a stavět dům teď chce kde kdo a tak obec požádala knížete Lichtensteina o odprodání celé jedné polovice lánu pod městečkem na stavební místa. Kníže té žádosti vyšel ochotně vstříc a hned byl jeden lán rozdělen na díly 12 m široké, které byly zájemcům odprodány (jedná se o dnešní starý Lán).

Byly také dostavěny povodňové domky a přiděleny uchazečům. Ty ale přišly draho, protože to stavěl stavitel a materiál i práce byly drahé.

Letos se už nikde na bývalých pastvinách nepásl dobytek. Singularisté (starousedlíci společně vlastnící pozemky) si na svých pastvinách prodávali trávu. Obec rozdělila na dílky a dala do pachtu dolní Drahy, Husí horu a část Štěpnic. Tam bylo moc keřů a proto je měl každý na svém dílku vyrubat, srovnat krtiny a séci tam trávu. Protože však bylo hrozné sucho a dohromady žádná tráva nenarostla, byly poplatky z pachtu obecním výborem odpuštěny. Na podzim byly dány do pachtu i horní Drahy a také všechny zbývající pastviny byly zorány na pole. Byl však velice suchý a neúrodný rok, od 20. března až do žní pořádně nepršelo. Obilí bylo zaschlé a velice špatné, že se někde namlátilo jen 40 kilo zrna z měřice.

10. května jsem se oženil. Právě v den naší svatby přišla veliká bouřka. Tady to nebylo až tak hrozné, ale na horních dědinách byla průtrž a veliká povodeň.

Byly vydány nové československé papírové peníze.

27. října byla mobilizace proti Maďarsku. Já jsem též musel narukovat. Rukovalo asi 35 osob. K ničemu však nedošlo a do 10. listopadu jsme byli všichni propuštěni.

29. října se nám narodil František a sotva přišel na světlo Boží, už řval, co měl hrdlo a tak s malými přestávkami řval skoro celý rok.

Podle Josefa Dufky