1923

Byl to rok rušný, prováděla se totiž parcelace velkostatku. Každý, kdo chtěl, podal si žádost a za měsíc dostal šek a musel poslat zálohu. Nevědělo se kde a co dostane, ani kolik jenom se vědělo, že jedna měřice bude stát 300 až 1200 Kč podle jakosti půdy. Mnozí se toho báli. Říkali, že až se to zaplatí, že to zase lidem seberou. Někteří si ani žádost nepodali, jiní zas vrátili šek a neposlali zálohu a tím od nároku na příděl upustili. Lidé se také obraceli na politické organizace, jejichž byli členy a tyto jim akci vysvětlovaly podle svého. Já jsem byl dosud organizován u Svazu domkářů a komunistů. Zavolali jsme si tedy do Hluku poslance, aby nám vše vysvětlil a poradil, co máme dělat. Dal nám radu, že když už chceme žádat o půdu, bude dobré utvořit družstvo a o příděl zažádat kolektivně. Družstvo jsme tedy založili, ale nebylo peněz na proplacení půdy a půjčit nám nikdo nechtěl. Poslance jsme si opět zavolali a po jeho neslané a nemastné řeči jsem se ho zeptal, co to vlastně komunismus je a k čemu směřuje. Po jeho vysvětlení jsem ze strany vystoupil.

Nejlépe věc svým členům vysvětlila strana agrární a její členové také dostali nejlepší příděly. Já jsem si příděl nevzal. Jednak jsem měl obavy,že na to nemáme peněz a také jsem byl už přichystán na cestu do Kanady. Kdo si však příděl vzal, ten udělal dobře, neboť v příštím roce byla cukrovka za 24 Kč metrák a lidem se to zaplatilo za jeden rok. A všude na přidělených polích byla dobrá úroda, protože to bylo skoro všude na zimu zorané parní oračkou a dobře hnojené.

Z velkostatku zůstal zbytkový statek 500 měřic. O ten zažádala obec. Starosta a radní se snažili, jezdili za různými socialistickými poslanci, ale dostal to dosavadní správce Penk - agrárník. Obec dostala přední polovinu dvora na stavbu školy a Kaštanec. Tam doporučily stavět školu úřady.

Podle Josefa Dufky