1924

Rok byl dobrý a úroda pěkná. Nepršelo mnoho, ale vždycky, když bylo potřeba, déšť přišel. Obilí sice nepoléhalo, ale velice sypalo. Žita a zvláště ječmeny daly více než 5 q z měřice. Umělých hnojiv už bylo k dostání dost.

Letos byly volby do obce a starostou byl zvolen Prajza Jan č. 195. Já jsem byl jmenován členem stavební a hospodářské komise. Přistoupil jsem za člena Republikánské strany a Domoviny. Vzal jsem si jednu akcii a stal se tak členem Syndikátu řepařů akcionářů, který založil a vedl Viktor Stoupal. Ten měl 13 cukrovarů a několik statků a továren. Také zdejší zbytkový statek proplatil Syndikát a Penk mu pak peníze splácel. Když byla u nás ještě poptávka po půdě, dal Syndikát svým členům do pachtu Ohřeblo, Zamlýní, kus Šraňků a Babí horu. Každý zájemce dostal co chtěl a kolik chtěl, ne však za peníze, ale za řepu a to na 12 roků. Vzali jsme si 3 měřice za mlýnem a bylo to za 8 q řepy z měřice ročně.

Letos ponejprv prodávali singularisté (starousedlíci společně vlastnící pozemky) trávu i na Kútoch, které dostali přidělené z parcelace.

1. listopadu byla veliká bouřka, hřmělo a pršelo jak v létě.

26. prosince do rána byl vykraden kostel. Ukradeny byly 2 zlaté kalichy, 1 monstrance a 2 zlaté svícny. Pachatelé zjištěni nebyli, ale bylo podezření na jakéhosi Vránu.

Podle Josefa Dufky