Bezhlavý myslivec

Za rekatolizace se prý scházela v lese Hlubočku skupina českých bratří. Jedné noci byli všichni chyceni, mučeni na tvrzi a panský myslivec prý za to, že předčítal z modlitebních knih, byl sťat. Odtud snad pochází i místní varianty pověsti o bezhlavém myslivci.

Dědeček Poledňů šel kdysi do háje na roští. Nasbíral si ho velikou nůši. Když se rozhodl jít domů, byla už noc. Cestou musel několikrát odpočívat. Také ve Starých horách si sedl na mez a odpočíval. Byla právě půlnoc. Dědeček nebyl pověrčivý, ani bázlivý, ale přece se opatrně rozhlédl. Pojednou mu leknutím ztuhla krev. Před ním stál bezhlavý myslivec. Jeho zjev byl příšerný. V jedné ruce držel svou hlavu, druhou se opíral o pušku. Jeho oči, upřené na dědečka, leskly se v noční tmě. Ke vší hrůze sťatá hlava promluvila na dědečka: „A uneseš to?“ Dědeček si dodal odvahy a rázně odpověděl: „Kdybych to neunésl, tož bych si toho tolik nenasekál!“ Po těchto slovech se zdvihl a pokračoval ve své cestě. Sotva však ušel několik kroků, padl na něho takový strach, že pustil nůši a utíkal domů. Doma z něho nemohli dostat jediného slova. Teprve ráno, když se úplně vzpamatoval, vrátil se pro roští. Nůše tam ležela tak, jak ji odhodil. Po bezhlavém myslivci nebylo ani stopy.

Jinou příhodu s myslivcem bez hlavy prožil dědeček Ličman. Jednou pásl v háji krávy. Ty najednou začaly bučet a utíkaly z háje pryč. Dědeček marně pátral po příčině.
Najednou uviděl, že se k němu blíží myslivec bez hlavy. Dědeček se rychle zamotal do pláště a ani se nehnul. Když přišel myslivec až k němu, začal ho kruhovitě obcházet. Když obcházel po třetí, dědeček vyskočil a dal se na útěk. Myslivec v patách za ním. Když doběhli k příkopu u háje, dědeček jej přeskočil a těsně za jeho zády se ozval strašný hlas: „Ej, však kdybych vás chytil zde, udělal bych vám zrovna tak, jak kdysi udělali mně!“ Dědeček se v běhu ohlédl, ale nespatřil už nikoho. Zjevení zmizelo.