Cikáni v Hluku
Cikáni – Rómové bydleli asi roku 1886 -1887 v Hluku v Rozpadlinách (konec dnešní Boršické ulice) a později na Drahách. Vypuzeni povodní přesídlili do ulice Hradišťské na místa domů č. 586, 602, 606 a 623.
Zde osídlili zděnou budovu rodiny Františka Daniela a Tomáše Daniela. Dřevěná bouda byla osídlena Štěpánem Danielem a druhá Petrem Danielem.
V únoru roku 1931 neznámí pachatelé vykradli na Láně dům č. 817. Poškozený se domníval, že krádež provedli cikáni, sebral krumpáč a hajdy na cikány. Ze strachu před rozčíleným občanem utekli ze svých domů mimo Hluk. Poškozený občan s krumpáček počal bourat dřevěné boudy. Tohoto využili někteří občané k tomu, že dřevěný materiál odnesli domů. Četníci celý případ vyšetřili a zjištěním viníků provedli trestní oznámení na pachatele. Provinilci museli škodu uhradit, ale hlavně byli spokojeni, že jsou cikáni pryč. Po více než měsíci se cikáni vrátili zpět do Hluku, kde byl zase po celé akci klid. Byl jim vykázán dočasný pobyt ve starém dvoře, kde se nyní nachází hasičská zbrojnice.
Poněvadž cikáni nečinili dobrý dojem bydlíce takřka uprostřed obce, v roce 1932 uvažovala rada i zastupitelstvo přesídlit cikány mimo Hluk. V úvahu přicházeli obecní pozemky k vinohradům u Starých hor. Tento návrh vzbudil u občanů velký odpor, hlavně u těch, kteří měli svoje pozemky v blízkosti určeného místa. Hlavní argumenty byly, že cikáni jsou škůdci polní úrody a že budou v táboře nebo v blízkém Hlubočku ukrývat své soukmenovce. Později se uvažovalo přesídlení do Rybníčků, ale i tento návrh nebyl po odporu občanů přijat. V roce 1932 došlo k rozhodnutí, že budou přesídlení na obecní pozemek na Šafranici. Opět se vyskytly potíže včetně cikánů, že tam fouká vítr atd. Nakonec se rozhodlo, že stavba se provede ze starých materiálu a cikáni budou do potřebných prací zapojeni pod dozorem.
Stavba byla zahájena a jednoho dne ráno bylo vše rozkopáno. Pachatel se pravděpodobně domníval, že tím stavbu zastaví a cikáni tam bydlet nebudou. Ovšem se stavbou se pokračovalo a pachatel svým činem ochudil obecní pokladnu o více jak 1000 Kč zvýšením nákladů na stavbu. Kdo tu škodu způsobil, se četníkům nepodařilo zjistit. Aby se takový případ více neopakoval, bylo rozhodnuto, že tam bude hlídat František Daniel. Ten se bál a žádal, aby tam byl přestěhován s celou rodinou. Na dosavadním bydlišti ve dvoře měl starou autobusovou karoserii, kterou jeho matka koupila od Františka Pospíška za 260 Kč. Jakmile byla rodina připravena k přesídlení, přijel Jakub Pospíšek s koňmi a valníkem, na který byl veškerý majetek Daniela naložen a odvezen na Šafranici. Stěhování se zúčastnili obecní strážník Jan Dufka, za obec František Mitáček a všichni cikáni. Při skládání karoserie z valníku tato spadla na zem, ale náraz vydržela. Překvapením pro účastníky stěhování bylo, že se z karoserie vyhrnulo asi 50 polekaných myší. Po dokončení stavby si cikáni provedli vnitřní úpravy bytů a potom nastalo stěhování všech cikánů. Odnášeli si okna, dveře a cihly ze svého dřívějšího bydliště. Jakmile se zabydleli, přišli na to, že nemají studnu, takže byli nuceni chodit pro vodu do drábové studny (mezi kinem a bývalým komunálem). Zároveň jim bylo slíbeno, že studna se vykope, ale slib se nedodržel. Jednoho dne se cikáni vrátili zpět na původní bydliště ve dvoře. Tak přinutili obecní radu, aby slib dodržela. Stalo se tak a cikáni se vrátili na svoje nové bydliště.
Do nového bydliště na Šafranici byli přestěhováni tito cikáni:
Daniel Marek 1905
Daniel František 1915
Daniel Oldřich 1934
Daniel Štěpán 1886
Danielová Františka 1891
Danielová Anděla 1912
Daniel Jan 1913
Danielová Gréta 1929
Daniel Vincenc 1932
Danielová Karolina 1935
Daniel František 1905
Danielová Anna 1905
Danielová Anna 1929
Daniel Kazimír 1930
Danielová Zdeňka 1935
Daniel František 1889
Danielová Štefanka 1901
Danielová Jarmila 1924
Danielová Zdeňka 1934
Danielová Petromila 1887
Daniel Tomáš 1898
Daniel Tomáš 1919
Danielová Vlasta 1924
Danielová Věra 1928
Daniel Petr 1891
Danielová Marie 1891
Daniel Ludvík 1923
Daniel Stanislav 1924
Daniel Josef 1927
Daniel Vladislav 1929
Danielová Růžena 1934
Jednalo se o starousedlíky patřící do Hluku. Jejich původ není znám, ale dá se říct, že za celou dobu jejich pobytu se poměrně přizpůsobili zdejšímu životu. Skutečností bylo, že jejich způsob života se neměnil a že úřady se nesnažily je převychovat. Jejich tradiční ptaní po domech a drobné krádeže prováděli nadále. Na novém sídlišti měli možnost provádět polní krádeže, zásobovat se dřívím z blízkého Hlubočku, takže projevovali svou spokojenost. Sem tam šli vypomáhat rolníkům při jejich pracích na poli. Občané byli zase rádi, že cikáni jsou ze středu obce, kde přichází různí návštěvníci.
V roce 1940 zemřel Štěpán Daniel (1886) a v roce 1943 byl v Hluku zastřelen Jan Daniel (1913). Za okupace došlo k vystěhování všech rodin Danielů a Holomků (jsou uvedeni na pomníku padlých) do koncentračních táborů k jejich likvidaci. Po ukončení války se do Hluku vrátil jediný Stanislav Daniel (1924). Po krátkém pobytu, když zjistil, že z jejich rodu se v Hluku nenachází, Hluk opustil. Pravděpodobně šel hledat své soukmenovce.