Cyril a Matouš Míškovi

Cyril Míšek se narodil 13. června 1915 v Hluku jako pátý syn z šesti dětí manželům Míškovým. Vyučil se malířem pokojů a 1. října 1937 nastoupil základní vojenskou službu k hraničářskému pluku 4 v Hlučíně. Od listopadu 1938 sloužil v Perečíně na Podkarpatské Rusi v rámci 10. roty III. praporu mukačevského pěšího pluku 36 (v sestavě 12. divize pod vedením brig. gen. Olega Svátka). Zde jako příslušník Stráže obrany státu (SOS) bránil spolu se svým bratrem Matoušem demarkační linii před útoky maďarských separatistů. Dne 16. března 1939 během bojů s maďarskou armádou v údolí řeky Uhu utrpěl průstřel míchy a byl převezen nejdříve do civilní nemocnice ve Velkém Berezném, poté do polského města Rzeszów. Smrtelně zraněný pobýval v nemocnici v Moravské Ostravě a v Uherském Hradišti, kde za ním každý den chodila (pěšky z Hluku) jeho matka. Kvůli beznadějnému stavu jej přivezli do Hluku, kde 23. srpna 1939 zemřel. O dva dny později byl pochován na hluckém hřbitově. Na žulový opracovaný kámen, který je součástí pomníku, byla v roce 1939 uspořádána veřejná sbírka.
Dle brněnského historika dr. Jana Břečky je Cyril Míšek prvním padlým Hlučanem nacistické okupace; stal se zároveň i posledním padlým meziválečné československé armády.

Kříž obrany státu ministra obrany České republiky
uděluje ministr obrany pouze mimořádně, a to zejména vojákům a dalším občanům České republiky a cizím státním příslušníkům. Udělován je za hrdinství v boji, za vynikající velitelskou činnost v boji nebo těm, kteří se s nasazením vlastního života nebo zdraví zcela výjimečným způsobem zasloužili o obranu České republiky a jejího ústavního pořádku, záchranu lidských životů nebo značných hodnot na majetku České republiky, a to na jejím území i mimo něj.
Vyznamenání je jednostupňové s možností opakovaného udělování, maximálně ale třikrát.
Kříž obrany státu uděluje ministr obrany od roku 2008.

Matouš Míšek odsloužil na Podkarpatské Ukrajině základní vojenskou službu, absolvoval Policejní školu v Užhorodě a koncem 30.let 20. století  byl nasazen do těžkých bojů s maďarskými teroristy, kteří pronikali přes území naší republiky do Polska. Jako policejní  strážník se účastnil  nejtěžších bojů. V lednu 1939 dostal písemné pochvalné uznání za statečnost a neohroženost od velitele praporu SOS (Stráž obrany státu) pplk. pěch. Oty Francla. Zároveň byl vybrán jako velitel 1. družstva, kde sloužil i jeho bratr Cyril. Bojovali ze všech sil, on sám nasazoval svůj život svou vynalézavostí a statečností – zvlášť v tu noc z 15. na 16. 3. 1939. Měnil své stanoviště, mátl křikem povelů pro 1., 2. a 3. družstvo, jen aby odvrátil zkázu svého družstva. Byl těžce raněn na hlavě, měl zlomeny všechny končetiny. Jeho bratr Cyril běžel pro pomoc a sám to odnesl zásahem do míchy, na toto smrtelné zranění pak zemřel. Matouš Míšek byl převezen přes Polsko do Vojenské nemocnice v Praze a tam mu zachránili život. Po 2. světové válce byl v únoru 1948 vyhozen od policie a 10 let diskriminován. Nikdy nezapomněl na bratra Cyrila, na rodiče, ostatní sourozence a především na Hluk. Jeho rodiště bylo pro něj místem nejdražším.

Válka o zemi
Podkarpatská Rus byla v letech 1919–1939 součástí demokratického Československa. Československý generální štáb označoval na konci 30. let ve svých mobilizačních plánech území Podkarpatské Rusi jako Hraniční oblast 42. Tuto oblast měla před maďarskými separatisty admirála Horthyho bránit 12. pěší divize. Právě pohraniční jednotky Stráže obrany státu (SOS), tvořené příslušníky pohraniční finanční stráže, četníky, policisty a vybranými záložními i aktivními vojáky, sváděly těžké boje a bránily hranice.