Esperanto v Hluku

Intelektuály všech vyspělých zemí fascinovala  koncem devatenáctého století možnost zavedení jednoho dorozumívacího jazyka. V rámci snah o uskutečnění této bohulibé myšlenky vzniklo několik umělých jazyků. Nade všemi ale zvítězilo esperanto
V roce 1933 bylo i v Hluku započato s výukou tohoto nového univerzálního jazyka. Každoročně byl uspořádán jeden kurz esperanta pro dospělé a jeden pro školní mládež. Kurzy vedli učitelé. Byli v těchto snahách podporováni ředitelstvím zdejší měšťanské školy, které mělo pro šíření esperanta vzácné porozumění.
Absolventi kurzů založili esperantský klub, jehož členové se scházeli k pravidelným týdenním schůzkám. Na nich se zdokonalovali ve vědomostech, které získali v kurzech. Kromě toho si dopisovali s esperantisty téměř ze všech evropských států. Došlé dopisy bývaly vystaveny ve skříňce na náměstí. Hlucký klub byl registrován i ve Svazu československých esperantistů.
Činnost klubu se neomezovala na čtyři stěny klubovny, ale zasahovala i do veřejného života. Ve spojení s místní osvětovou komisí bylo pozváno do Hluku několik významných cestovatelů. Pan Henrik Seppik z Estonska  přednášel školním dětem o Laponsku, paní Erika Seppiková z Estonska měla přednášku o Estonsku pro školní mládež i dospělé, pan J.R.Scherer z Los Angeles přednášel za mimořádně velké účasti Hlučanů o své cestě po Přední Indii. A konečně pan Kola Ajayi, Afričan černé pleti z Nigerie vypravoval dětem i dospělým o životě domorodců.
Se všemi těmito cestovateli se hlučtí esperantisté velmi dobře dorozuměli. Přednášky byly prosloveny esperantsky a překládány byly do češtiny.
Každý rok byl na zakončení kurzu uspořádán večírek s bohatým česko-esperantským programem. Tyto večírky byly velmi oblíbené a hojně navštěvované.
V roce 1937 sehráli členové klubu Langrovu hru z legionářského života „Jízdní hlídka.“
V roce 5. výročí založení esperantského klubu stáli v jeho čele předseda Jan Hala – účetní Rolnické záložny v Hluku, jednatel Rudolf Borýsek – cukrář a pokladník Bohumil Poledna – kolář.

• Esperanto je plánový mezinárodní jazyk, zveřejněný v roce 1887 ve Varšavě očním lékařem Ludvíkem Lazarem Zamenhofem (1859-1917). Je sestaven z mezinárodních slov, má pravidelnou mluvnici i tvorbu slov, takže se dá zvládnout důkladněji než oficiální světové jazyky a je přístupný i těm, kteří se jiné cizí řeči učí dlouhá léta bezvýsledně. Jeho posláním je pomáhat lidem při komunikaci s lidmi jiných národů.