Historie hlucké dechovky

Podle pamětníků byl rokem vzniku dechové hudby v Hluku rok 1872. Po příchodu z vojny se stal kapelníkem Jan Šrom, který sloužil u plukovní hudby. Ujal se osmičlenné kapely, kterou omladil a rozšířil a tím dal základ pro budoucí činnost muziky. Po jeho smrti převzal vedení nadaný muzikant Jan Svadbík, který rovněž postupně kapelu omlazoval. Jeho bratr Martin byl známý v celém okolí svým muzikantským uměním. Když se v Hroznové Lhotě uvolnilo místo varhaníka, ucházel se o ně právě Jan Svadbík. Byl přijat a odstěhoval se i s rodinou do nového působiště. Prožil tam celý zbytek života a je tam i pochován.

Jeho žákem byl Tomáš Šimčík (1877-1940), vyučený řemeslu obuvnickému, který rozšířil svoje muzikantské umění u vojenské hudby. Po návratu z vojny se v pozdější době od muziky odloučil a založil novou kapelu mladých. Tato kapela postupně opouštěla starý repertoár a do svého programu zařazovala skladby lehčího žánru. Na změny měl velký vliv absolvent vojenské hudební školy Martin Šimčík (1895-1967). Po působení ve vojenské hudbě v Českých Budějovicích odešel do Zemského divadla v Brně jako dirigent orchestru. Přibližně ve čtyřicátých letech přinucen svou chorobou (ztráta sluchu) vzdát se této funkce, vrátil se zpět do rodného Hluku. Neustal ve své hudební činnosti a čile psal skladby pro dechovku. Muzika byla v té době známá v Čs. rozhlase, vystupovala při natáčení filmu „Její pastorkyňa“ a jiných dalších kulturních  a společenských událostech.
V roce 1942 za doby okupace vznikla další kapela, kterou dirigoval Šimon Šimčík (1907-1983).Tato kapela mladých hrávala při domácích akcích a po ukončení války i mimo obec a okres. Dalšími dirigenty byli Jan Pravdík(1901-1965) a Jan Machala (1908-1983).
V roce 1953 starší dechová hudba přešla pod závodní klub Autopalu a mladí ke družstvu Svedrup. V roce 1958 pak došlo ke sloučení kapel a funkci vedoucího převzal Jan Krsička. Ten také vychoval spoustu mladých muzikantů, kteří dodneška hrají v dnešní dechovce i cimbálovce.
V roce 1964 vznikla nová dechovka pod názvem Hlučanka. U jejího zrodu stál absolvent hudební školy v Holešově, varhaník Antonín Polášek. Pomohli mu i muzikantští kolegové Bachan, Nemrava, Šimčík, Mikulec, Galda, Mitáček a Malůš.. S náborem mladých začali hned v roce 1963 a sami byli překvapeni širokým zájmem hudbychtivých. Nová muzika se líbila a tak se pozvání na různé kulturní akce jen hrnula. Hlučanka hrávala  např. v Luhačovicích, v Trenčanských Teplicích, v Buchlovicích a  na Kopaničářských slavnostech. Nejočekávanější ovšem bylo to úplně první vystoupení ve vlastní obci na 1. máje. Dopadlo na jedničku. Nutno ovšem říci, že Hlučance v Hluku  nikdo neřekl jinak než Povstalci. Souviselo to zřejmě s odvěkou muzikantskou rivalitou (jádro Hlučanky se odtrhlo od původní staré dechovky).
Snad jako reakce na existenci Hlučanky vznikl v roce 1967 pod hlavičkou sdruženého klubu pracujících kroužek mladých hudebníků, z nichž žádný nebyl starší 16 let. Vedl je Jan Krsička. Na jejich zkoušky už od začátku jezdil major Kaláb z Uherského Hradiště, podívat se na ně byl i skladatel Praveček z Prahy. Poté co vyhráli na soutěži mladých hudebníků v Uherském Hradišti, měli dveře do hudebního světa otevřené dokořán.
Na pozvání dechového souboru Ostensjo skolles muzikkorps Oslo (tento soubor byl v roce 1967 na kulturním zájezdu u nás v Hluku) navštívilo toto mladé hudební uskupení Norsko.
Tohoto zájezdu se zúčastnilo celkem 120 lidí. Hlavní složkou výpravy byla ovšem 50-členná krojovaná dechovka včetně 19 hudebníků z Lidové školy umění z Uherského Brodu. Jednalo se o mladé svěřence Jana Krsičky a Vladimíra Křepelky. Účastnila se také cimbálová muzika a čtyři taneční páry pod vedením Františka Kotačky. Zbytek výpravy tvořili turisté, převážně z Hluku. 17. května se všichni zúčastnili oslav státního svátku Norska, na kterých byl přítomen i norský král. Dechovka také nahrála několik skladeb v norském rozhlasu.
Vedoucími zájezdu byli Jaroslav Šopík a Jaroslav Hrabovský. V té době nezbytný ideologický dohled prováděl soudruh František Hájek z ministerstva kultury a informací. Tlumočili Josef Mitáček (naroz.1927) a Antonín Zelenka (naroz.1927), kteří v Norsku žili.
V  r. 1972 přebral funkci kapelníka hlucké dechovky talentovaný trumpetista Stanislav Vavřínek, který prošel prošel školou pana Krsičky a pana Kalába. Plně se hudbě věnoval, upravoval písně, připravoval programy. Přikročil také k rozšíření souboru o zpěváky.
V roce 1980 ho ve funkci vystřídal Jaroslav Hrabovský. Pod jeho taktovkou  kapela hrávala na populárních Plesech Květů, na plesech Sparty, Slavie, na Moravském plese v Praze, přivedl kapelu do Kolína, kde Šarovec hrál celkem jedenáctkrát a odtud byl již jen krůček do Německa, Francie atd. V roce 1986 vedl kapelu Jaroslav Hájek a od roku 1989 nastoupil kapelník ing. Jan Šimčík.

V roce 1975 napsal spisovatel František Kožík ve svém dopise hlucké dechovce:
  „... dovoluji hudbě dechové v Hluku užívati mluvou i písmem, jména hrdiny lidu zdejšího, hejtmana Šarovce zvaného. Hudba dechová nechť názvu užívá tohoto jména Šarovec .“
Dechový soubor Šarovec navázal spolupráci se skladatelem Blahoslavem Smišovským a vychází z tvorby současných skladatelů. Každoročně je pořadatelem Slováckého festivalu dechových hudeb, účinkuje na různých akcích v rámci města i okresu. Zúčastnil se řady přehlídek a festivalů. Propaguje slováckou muziku nejen u nás, ale i v zahraničí.

Kosenka - 27. října 1996 uchopilo poprvé do rukou dechový nástroj 24 hluckých dětí. Pod hlavičkou domu dětí a mládeže začal mladé muzikanty učit obětavý Stanislav Vavřínek. Dva roky pojmenovával mladou kapelu kdo chtěl jak chtěl, ale když se blížily Dolňácké slavnosti, vyvstala nutnost konkrétního pojmenování. Po dlouhém uvažování byl navržen název „Kosa“, jako parafráze na lidovou píseň „Keď som si som...“, zkátka nabrúsil kosu. Název to byl dost tvrdý a ve slangu mnohovýznamový. Proto došlo ke zjemnění na „Kosenku“. Největším úspěchem Kosenky asi byl zájezd do Jihoafrické republiky – Kapské město, dvakrát festival v nizozemském Beringe, třikrát Bambiriáda v Praze, dále festivaly v Šardicích, Maňasovy Sehradice, Valdaufův festival v Trhových Svinech, Banská Bystrica, Nemšová, Drietoma, Slavnosti vína v Uherském Hradišti a další. Do současné doby nahrála kosenka dva zvukové nosiče CD – jeden s názvem Dárek a druhý s vánoční tématikou – Vánoční ticho. Mladý orchestr průběžně prochází  generačními změnami. Ti nejstarší jsou dnes členy dechového orchestru Šarovec.

Šarovec - vzpomínka Jana Šimčíka:

Píšu část historie zhruba od r.1974 do r.2005. Dechovku vedl od r. 1975 do roku 1985 Jara Hrabovský, 1986-1989 Jara Hájek a od roku 1990 do roku 2005 Jan Šimčík (Jedinák). Myslím si, že to byla nejúspěšnější léta Hlucké dechovky (roky jsou odhadovány). Z nejvýznamnějších akcí uvádím následující:

- produkce na prestižním plese Květů v Praze, kde kapela vyhrávala vedle takových
   hvězd, jako byly Karel Gott, Iveta Bartošová, Josef Zíma, Moravanka a spousta jiných

- účinkování na Moravském plese v Praze
- více než desetinásobná účast Šarovce na Kmochově Kolíně

- nahrávka prvního nosiče (kazety) s názvem Zazpívali sobě
- výjezdy do Francie, Holandska, Rakouska a Německa, což zvláště v totalitní době
   nebylo vůbec jednoduché a svědčilo o vysoké úrovni muziky

Ke Kmochově Kolínu se vrátím  jednou dost důležitou událostí z konce 70. let dvacátého století. Po monstrkoncertu, který se každoročně koná na závěr festivalu toho ještě kapela „neměla dost,“ tak jsme šli zahrát vedle hlavního pódia, v kolečku jen tak zpaměti (pro muzikanty z kule), pár lidovek. V mžiku se u nás shromáždily snad stovky lidí a z původně zamýšlených pár písniček se zrodil téměř dvouhodinový koncert, dovolím si tvrdit, že nejkrásnější a nejdojemnější okamžik s celého třídenního festivalu. Během hry za námi přišel jeden z diváků, že je šéfem odborů v chemičce Buna (pro zajímavost v Buně bylo v té době zaměstnáno na 40 000 lidí) v tehdejší Německé demokratické republice (NDR) a rád by nás tam pozval. Vyměnili si kontakty s tehdejším kapelníkem Jarou Hrabovským a dle moudrosti, že „při pití mnohém rozume sbohem,“ to všichni považovali za uzavřené. Jaké bylo naše překvapení, když se šéf odborů jménem Horst Winzer během týdne ozval s konkrétní nabídkou na podzimní týdenní koncertní turné v německém Halle (sídle chemičky). Tím odstartovala více než patnáctiletá spolupráce, na níž všichni vzpomínáme velmi rádi. Tolik peněz jsme za svého muzikantského života nikdy nevydělali a zároveň jsme prožili spoustu zážitků. Oživuju si jeden z nich. Koncerty se konaly obvykle odpoledne, takže jsme večer hráli mariáš a oko. V pokročilejší době a po požití několika štamprlí prohlásil můj bratranec Tonda Mitala (Struna): „Jsme v cizině, tak se nebude hrát o koruny, ale o marky.“ No a pak jsme kdykoliv v zahraničí hrávali o domácí měnu. A že to v západním Německu, Francii nebo Holandsku nevyneslo málo, si jistě všichni dokážete představit.

F O T K Y

Rok 1988 - Šarovec v Holandsku

Kosenka na Slováckém festivalu dechových hudeb 1999

 Tonda Plaček a Josef Křápek (Jožik) vzpomínají - video - 1. díl

Tonda Plaček a Josef Křápek (Jožik) vzpomínají - video - 2. díl

Tonda Plaček a Josef Křápek (Jožik) vzpomínají - video 3. díl