Hlucká jízda králů
Jízda králů, která se v Hluku koná každým třetím rokem, má snad svůj původ v tzv. růžových slavnostech, které se konávaly vždy na začátku léta již od předkřesťanských dob. Jejich hlavním smyslem byla volba a korunování krále. Na Slovácku se konají tyto slavnosti v podobě jízdy králů.
Dlouho před konáním slavností si chlapci zvolí svého krále. Bývá jím obyčejně nejmladší z nich, opravdu poctivý král. Kdysi dávno nesměl jeho jméno znát předem nikdo kromě chlapců.
V den konání slavnosti se všichni jezdci sjedou k hlucké tvrzi. Sedí na nádherně vyzdobených, často i zvonky opatřených koních. Hlavní osobou je zvolený král, který je oblečen v ženském kroji, pentle mu visí i přes obličej, takže jej nelze poznat. V ústech má větvičku rozmarýnu jako odznak své poctivosti také proto, aby po dobu jízdy nemohl promluvit a prozradit svou totožnost. Krále hlídají dvě pážata, oblečená též v ženském oděvu a vyzbrojená šavlemi. Mimo to provázejí krále ještě čtyři ochránci vpředu, čtyři vzadu a dva jedoucí po boku pážat. Jízdu doplňuje osm až deset vyvolávačů a dva žebráci. Proč tolik ochránců a proč se osobnost krále udržuje v tajnosti? Na Slovácku se totiž vyvinula jízda králů v jakýsi druh bojové hry. Bylo by velkou pohanou pro domácí chlapce, kdyby se přespolní chase podařilo krále ukrást.
Pentlení a výzdoba koní je velmi nákladná a právě proto, aby si alespoň částečně kryli režii, mají s sebou chlapci dva žebráky. Cennou součástí výzdoby je srdce, které nese kůň na prsou. Je zhotoveno z lepenky a polepeno papírovými i hedvábnými pentlemi. Uprostřed srdce bývá zrcátko.
Výzdoba koně se připravuje v domě chlapce, který bude jezdit. Je potřeba udělat zhruba 80 menších a 6 kusů větších růží. K větším růžím se připevňují papírové pentle s vystříhaným ornamentem. Větší růže bývají na čele koně, dále na obou stranách hlavy, nahoře na ocase a po obou stranách na bocích.
Na prsou koně je zavěšeno papírové srdce, které zpravidla vyrobí osoby, které se to už dobře naučily. Právě srdce je typické pro hluckou jízdu králů.
Na šíji koně se dávají textilní pentle různé barvy, šíře a velikosti. Na papírové pentle se stříhají proužky 2 až 3 cm široké.
Na koně se nejprve upevní popruhy, jeden mezi přední nohy a dva z boku. Deka se dává většinou světlá a na ni se přišívají růže z papíru, které mají i pentlení. Bílé prostěradlo na krytí deky se ozdobí na stole a na hřbet koně se umístí až pak. Kožené sedlo, ohlávka a opratě korunují dílo.
Jezdci mají prapor z tureckého červenobílého šátku upevněný na červeně natřené tyči. Tyč je na vrcholu zdobená špičkou a pod ní je 4 – 5 cm široký žlutě natřený pruh, na nějž se přivazuje kytka růží a tři různobarevné pentle. Jezdec má tento praporec upevněn v holínce.
Kdo jezdí
Odedávna je zvyk, že jezdí chlapci, kteří byli toho roku u odvodu a říká se jím legrůti. Králem je dvanáctiletý chlapec. Je oblečen do ženského kroje. Pážata (pobočníci) jsou rovněž v ženském kroji a každý má šavli na ochranu krále. Krále také chrání jezdci, zvláště ti, kteří mají bujného koně. Ti jezdí těsně za králem. Koně pážat a kůň krále jsou navzájem svázáni. Král bývá v sedle přivázán. V ústech má na znamení mlčenlivosti růži.
Výběr koní
Dokud měli zemědělci koně doma, nebyl žádný problém. V dnešní době už je to velmi obtížné a stojí to nemálo finančních prostředků.
Pro krále a pážata byli původně vybírány bílé koně, dnes už to neplatí.
Seřazení jezdců
V určitou hodinu se jezdci dostaví na smluvené místo. Pak jedou společně k domu krále. Tam už na ně čeká král i s pážaty. Vedoucí skupiny jezdců zatluče na vrata, ze kterých vyjdou otec a matka krále.
„Rodičové milí, dojeli jsme vás požádat, zda-li chcete vašeho syna za krále dát. Je to chlapec hodný a zachovalý, proto jsme si ho za krále vybrali. My vám za to slubujeme, že na něho pozor dáme a až jízdu skončíme, zase vám ho ve zdraví vrátíme.“
Rodiče rádi dávají syna a praví k vedoucímu jezdů:
„Dobře nám ho opatrujte a v poctivosti nám ho vraťte.“
Povolení k jízdě králů.
Před tvrzí čeká na jízdu starosta. Vedoucí jezdců k němu promluví: „Starosto našeho města, daleká je naše cesta, na kterů za dnes dáváme, o povolení si žádáme. Chceme na Dolňácké slavnosti ukázat staré zvyklosti, hluckou jízdu králů, celému světu známú.“
Starosta odpovídá: „já vám to povoluji, jste tu všeci? Kdyby došlo k seči, krále nevydáte.“
Vedoucí jezdců: „Děkujeme vám velice a zveme vás večer k muzice.“
Po povolení jede celá družina na náměstí, kde už čekají diváci. Vedoucí jezdců vítá všechny přítomné: „Hýlom, hýlom, počúvajte, horní, dolní, domácí aj přespolní, co vám budu povídati o téjto svatodušní neděli (o tomto svátečním dni). Zastav koníčku, ostaň stát, nech já možu všeckých hostů přivítat. Vítám vás všeckých na naše slavnosti, my vám ukážeme naše starodávné zvyklosti. Je to jízda králů velice oblíbená, kerú hucká chasa předváďá od pradávna. Přespolních chlapců prosíme velice, aby nám neodváďali naše děvčice. Vybíráme na krála chudobného, ale poctivého, dnešním dněm a prosíme vás, abyste nám přispěli nejakým darem. Padesátky aj stovky bereme, za každý obnos srdečně děkujeme. Přejem vám, abyste sa u nás dobře poměli a na všecky trampoty zapomněli.“
Vyvolávky jezdců
Hýlom, hýlom………. můj koníček vyjel svižným krokem, že táto slavnost koná sa u nás každým třetím rokem. Na Slovácku u Hradišťa, hucká chasa pro vás přichystala jízdu králů, staré zvyky, hrajú při tom dvě muziky. Vítajú vás velice, hučtí chlapci a děvčice. Děvčice sa na vás smějů a pěknú zábavu vám přejú.
Hýlom, hýlom………. nad týmto domečkem letí holub bílý, vitajte nám v Hluku, hosté milí.
Hýlom, hýlom………. před týmto domečkem sa můj koníček točí, že tam má Mařenka pěkné černé oči.
Hýlom, hýlom………. na zámeckej věži sedávajú ptáci, vitajte zas doma, vy hlučtí rodáci.
Hýlom, hýlom………. Před týmto domečkem můjkoníček řehce, že táto devčica, žádného chlapca z Hluku nechce.
Hýlom, hýlom………. Před týmto domečkem krákajú vrány, že tyto devčice budú staré panny.
Hýlom, hýlom………. Na tomto místě stójí lavka polámaná, že táto panna byla svým milým oklamaná.
Hýlom, hýlom………. Před týmto domečkem létá moc vrábců, že táto děvčica si utahuje aj z deseti chlapců.
Hýlom, hýlom………. Před týmto domečkem roste akát, že táto Mařka sa bude brzo vdávat.
Hýlom, hýlom………. Pře týmto domečkem běhává moc zajíců, že táto tetička zbila strýca palicú. A strýc sa chvalili v hospodě zrána, jakého dělajú doma pána.
Hýlom, hýlom………. Na tomto místě můj koníček skáče a nohama pere, že tyto tetičky nevěc klebet nadělajú, když sa péří dere.
Hýlom, hýlom………. Před týmto domečkem kvetú pomněnky, že tento mládenec bývá až do rána u milenky.
Hýlom, hýlom………. Před týmto domečkem je pěkná zahrádka, že tady bývajú přepěkné děvčátka.
Jeden jezdec z družiny dělá žebráka (výběrčího) a vyvolává: „Na krála, paničko, na krála! Máme krála chudobného , ale zato poctivého. Okradli nám ho na horách, na dolách, na zelených pastvinách. Ukradli mu tři sta volů z prázdných dvorů, tři sta koní z prázdných stájí, ukradli mu tři tisíce z prázdné truhlice. Ukradli by mu eště víc, ale on tam neměl nic.“
Za každý dar vhozený do koše žebrák děkuje: „Děkuju ti za ten dar, který si pro krále dal.“
Veršovaných vyvolávek bývá samozřejmě mnohem víc. Každý vyvolávač si je aktuálně tvoří podle situace a obecenstva.
Po ukončení jízdy se král odevzdá zpět rodičům a pěkně se jim poděkuje. U domu krále je rozchod. Koně se odstrojí a předají se majitelům. Růže a pentlení si rozebírají hosté a děti jako suvenýry.
Jízda králů 1987 - video