Hlucká jízda králů

Hýlom, hýlom, počúvajte,
jízda králů v Hluku zcela,
jedna z prvních prý sa jela.
Pradědáčci kdy tak asi,
první koně zdobili si?
Byli asi družní, hraví,
eště včíl to ludí baví.
Chybijú nám, už tu nejsú,
celé věky sa furt nesú
tradice, co založili,
my jsme hrdí, že tu žili.

… tak hrdě se jezdci hlucké jízdy králů hlásí k odkazu svých předků, ke starobylému lidovému obyčeji, který je v Hluku předáván po generace.

Původ jízdy králů není zcela jednoznačný, je opředen mnoha otazníky nad primární podobou obřadu a jeho funkcí. Kořeny jízdy králů sahají do předkřesťanského období. Ve svých projevech nese znaky iniciačního obřadu přijímání chlapců mezi muže, odráží se v ní oslava letnic, snad také vybírání daní, i pověst o panovníku utíkajícím v přestrojení z prohrané bitvy.

Jízda králů je v písemných zmínkách v Hluku zachycena poprvé v 60. letech 19. století jako svatodušní obchůzka. / Nejstarší písemná zmínka o hlucké jízdě králů pochází z roku 1865. Jezdilo se každoročně o svatodušním pondělí, kromě období válečná či krizová až do roku 1950. V napjatých dobách počátku kolektivizace se jízda králů nekonala. Byla obnovena teprve v roce 1957 a až do roku 1965 se jezdila každoročně, v tento zlomový rok výbor Dolňáckých slavností lidových písní a tanců rozhodl, že se v Hluku bude jízda králů konat jednou za tři roky, a to jako součást hluckých národopisných slavností. Změnil se i termín konání, z květnového období se posunul na konec června a posléze na začátek července. Tímto se hlucká jízda dostala do povědomí pod názvem Dolňácké slavnosti písní a tanců s jízdou králů.

Základ královské družiny tvoří osmnáctiletí mládenci, tedy chlapci, kteří by v minulosti byli v roce konání jízdy králů odvedeni na vojnu. Toto pravidlo platilo původně i v Hluku a stále jej dodržují jen ve Vlčnově. V Hluku je účast dobrovolná, záleží na mládencích a jejich rodinách, zda se rozhodnou podstoupit náročnou přípravu a pokračovat v tradici. Právě promíchání různých ročníků jezdců je pro hluckou jízdu králů typické. V roce konání jízdy je základem družiny patřičný ročník doplněný staršími jezdci z ročníků, na které konání jízdy nepřipadlo. Kromě těchto mládenců je žádoucí účast zkušených jezdců do třiadvaceti let, kteří již jízdu jeli a zaujali svou výřečností a schopností oslovit publikum. Pro hluckou jízdu králů je důležité množství jezdců – od dvaceti do osmadvaceti – tak, aby byla družina početná.

Výsadní postavení při jízdě náleží mladičkému králi, kterým se může stát chlapec ve věku deseti až třinácti let. Dříve si svého krále volili samotní jezdci královské družiny dlouhou dobu před jízdou králů. Vybíral se vždy z některé významné a movité rodiny v obci, neboť mít v domě krále bylo záležitostí velmi prestižní, ale také značně finančně nákladné.
I v  dnešní době je výběru krále věnována velká pozornost. Nevolí si jej ale sami jezdci, je to záležitost města a organizátorů, kteří vytipují rodiny, jež mají zájem, vztah k folkloru i tradicím. Jedno ale zůstává neměnné i dnes – být králem, nebo mít krále v rodině se stále považuje za velikou čest, které si všichni velmi považují. Rovněž pro chlapce, který byl králem, je to nepopsatelná zkušenost a velká životní událost.

Než vyjede jízda králů do ulic, předcházejí tomu dlouhé měsíce příprav. Oproti dřívějšku přibylo seznamování se s koněm, který býval v každém velkém hospodářství. V současnosti se téměř všichni koně půjčují, jezdci se proto musí naučit na koni jezdit, porozumět mu, sžít se s ním. Základní jezdecký nácvik začínají mládenci mnoho měsíců předem, využívají každou volnou chvíli, aby mohli ke koním dojíždět. Právě zde si budují vztah, který je důležitý. Vše se zúročí v ruchu nedělního dopoledne, neboť ne každý kůň je ochotný nést klidně všechnu tu papírovou výzdobu, kráčet vedle jiného koně, nebo se prodírat davem návštěvníků.

Kroj je další důležitou součástí zvyku a hlucké ženy jej připravují měsíce dopředu – vyšívají, škrobí a žehlí, aby byli jejich synové a vnukové pěkně nastrojeni. Jezdci jsou oblečeni do svátečního hluckého kroje. Ten tvoří soukenné nohavice zdobené fialovým nebo modrým šňůrováním a přepásané jsou dlouhým vybíjeným řemenem. Dopředu pod řemen se do nohavic zasune bílý nebo žlutý vlněný delínový šátek s třásněmi. Dále oblékají natvrdo škrobenou, bílou košili se široce nabranými rukávy, tzv. dudovicu, zdobenou barevnou ruční výšivkou. Přes košili odívají soukennou, tmavě modrou kordulu, zdobenou mohutnými kytkami z oranžového kamrholu. Na hlavě mají baranicu ozdobenou vonicí se zrcátkem a kosárky (bílými kohoutími pery). Nakonec obují holénky – černé naleštěné vysoké boty, do kterých si každý jezdec při jízdě zastrčí prapor – dřevěnou tyč ozdobenou červeným tureckým šátkem svázaným do cípu.


Výzdoba koně je záležitostí především žen a dívek, jež v rodinném kruhu spolu s příbuznými a přáteli vyrábí barevné růže z krepového papíru nejrůznějších tvarů a vystřihují papírové pentle. Zdobení koně je střídmé, na každého připadne 100 – 120 růží. Vychází z dlouhé tradice, která doporučuje šetřit růžemi i mašlemi. Kůň nesmí být ukryt pod ozdobami, měl by vyniknout jeho půvab.
Pentlení koně dominuje pro Hluk typické pestrobarevné papírové srdce se zrcátkem uprostřed. Proč právě srdce zdobí koňská prsa, se dnes již pravděpodobně nedozvíme. Jedna z tradovaných hypotéz hovoří o tom, že tato srdce měla představovat erby jednotlivých šlechtických rodů, které se zúčastnili bitvy na Luckém poli, která se údajně odehrála poblíž Hluku v roce 1116.
Barevnost srdce vychází z hlucké výšivky. V minulosti si je vyráběl každý jezdec sám z materiálů, které byly k dispozici. V současné době se srdce zhotovují již jen v jedné rodině, kde se tradice předává z generace. Vedle srdcí vyrábí také barevná kolečka, kterými se zdobí uši a ocas koně. Tuto ruční práci ocenil nejeden jezdec: Před týmto domečkem můj koníček chodí kolečka, protože táto rodina nám dělá pěkná srdéčka. Hýlom!

Náročné přípravy vrcholí v brzkém nedělním ránu, pár hodin před samotnou jízdou králů. Za svítání si každý jezdec přivede domů půjčeného koně, kterého mu rodina a sousedé pomáhají omašlit do plné parády, tak aby ve stanovený čas mohl vyjet s družinou k domu krále. Nejdříve přes koně přehodí bílou plachtu s ručně vyšitým hluckým ornamentem (květinovým vzorem). Poté začnou zdobit krepovými růžemi a textilními mašlemi, do hřívy koně vplétají slovácké pentle a mašle. Ohlávku ozdobí upleteným barvínkem s malými býlími růžičkami, nakonec na prsa koni přivážou srdce.

Jízda králů začíná tím, že se všichni sjedou na určeném místě, v současné době se jezdci řadí před starobylou tvrzí. Odtud, za doprovodu dechové hudby, si jedou vyžádat krále. Bez vyvolávání míří k domu rodičů krále pro souhlas:

Hýlom, hýlom, počúvajte,

Rodičové milí – už nastala tá hodina,
kdy vás dojela pozdravit celá královská družina.

vašeho syna sme si svobodně za krála zvolili,
a chcem vás požádat, abyste ho bez obav pod našu ochranu svěřili.

Víme, že váš syn  je povahy šlechetné, vychovaný v lásce a radosti,
bude ozdobů probíhajících Dolňáckých slavností.

Dnes je naše město naplněné hudbú, zpěvem a tancem,
ale nic sa nebojte - my vám vašeho syna vrátíme spíš, než vyjde první hvězda nad Kaštancem.
Hýlom!

otec odpovídá:

Dáváme vám krála do opatrování, ale dávajte na něho pozor, aby vám ho nesebrali.
Opatrujte ho jako oko v hlavě,
abyste ho ochránili hravě.
Hlédajte ho dobře,
a né, že sa vám nekde odře.
A když ho v pořádku dovezete,
aj královskej slivovice dostanete.

Hýlom!


Poté vyvádí z vrat bílého koně, na němž sedí jeho dvanáctiletý syn – pro nadcházející tři roky král. V tento den nejdůležitější osoba v Hluku, k níž se upírají zraky všech – jezdců i návštěvníků. Krále na koni připnou uzdou mezi pážata, která se od něj nesmí po celou dobu hnout ani na krok. Dále jej chrání čtyři ochránci vpředu, čtyři vzadu a dva jedoucí po boku pážat. Jízdu doplňuje osm až deset vyvolávačů a dva žebráci. Hlavním úkolem družiny je střežit krále. Pokud by byl unesen, nebo by se o to někdo jen pokusil, byla by to pro jezdce velká ostuda.

Kompletní družina odjíždí před tvrz, kde následuje obdobný ceremoniál, při kterém vybraný jezdec žádá starostu města o povolení konat jízdu králů.

Hýlom, hýlom, počúvajte,

Starosto našeho města,
dojeli jsme Vás žádat o svolení k tradiční jízdě králů,
která od pradávna nese našemu městu uznání a chválu.

Odkaz našich předků ctíme a chráníme jako oko v hlavě,
proto hlucká jízda králů bude dycky tá najpěknější na Moravě.


starosta:
Vitajte, hlucká chaso. Jízdu králů vám povoluju.
Ale než v platnost nabude toto povolení,
mosím vám dat malé ponaučení.
Ke koňom buďte mírní, aby sa vám nesplašili,
a nejaků paskudu nevyvédli.
K návštěvníkom, domácím a přespolním, buďte milí,
vyvolávky jim říkajte vtipné, ale slušné.
Rozjeďte sa po městě, krásu hluckých krojů ukazujte
a radost luďom rozdávajte.
Krála braňte, a kdyby vám ho Dolněmčané, Vlčnovjané, Kunovjané, nebo
jiní pajtáši chtěli ukract, statečně ho braňte.


jezdec:
Pane starosto, za Vaše povolení děkujeme velice
a slubujeme, že letošní jízda králů proběhne v pořádku a podle starodávnej tradice.

Jízda králů dostane svolení, celá družina se nejdříve vydá na náměstí pozdravit čekající diváky. Určený jezdec přivítá přítomné: „Hýlom, hýlom, počúvajte, horní, dolní, domácí aj přespolní, co vám budu povídati o téjto svatodušní neděli (o tomto svátečním dni). Zastav koníčku, ostaň stát, nech já možu všeckých hostů přivítat. Vítám vás všeckých na naše slavnosti, my vám ukážeme naše starodávné zvyklosti. Je to jízda králů velice oblíbená, kerú hucká chasa předváďá od pradávna. Přespolních chlapců prosíme velice, aby nám neodváďali naše děvčice. Vybíráme na krála chudobného, ale poctivého, dnešním dněm a prosíme vás, abyste nám přispěli nejakým darem. Padesátky aj stovky bereme, za každý obnos srdečně děkujeme. Přejem vám, abyste sa u nás dobře poměli a na všecky trampoty zapomněli“ a družina vyjíždí do ulic města.

Král spolu s pážaty jedou na bílých koních oděni do ženského kroje s pentlením na hlavě. Král má zahalenou tvář pentlemi a v ústech drží růži na znamení mlčenlivosti. Pážata jedou s obnaženými šavlemi a střeží krále. Žebráci jsou navíc vybaveni proutěnými koši na ukládání darů – peněžních i naturálních.

Začínají se ozývat první vyvolávky, které tvoří neodmyslitelnou a stěžejní část starobylého obyčeje. Odráží se v nich šikovnost a pohotovost jejich autora reagovat na daný okamžik, známou osobnost, příbuzného, či konkrétního přihlížejícího. Ti zdatnější dokonce glosují politické dění, či poměry ve městě. Vtipné a originální verše publikum právem hodnotí finančním darem, který se jezdcům vkládá do holénky nebo proutěných košů. Právě prostřednictvím vtipných veršů se diváci stávají aktivními účastníky jízdy králů.

Pradávná rivalita mezi Hlukem a sousedním Vlčnovem, o které se vyprávějí v obou obcích legendy, je již dávno minulostí. Králové se nekradou, vztahy jsou přátelské. Přesto, naskytne-li se ve sváteční den příležitost, Hlučané laskavě zvolají/na rivalitu reagují alespoň slovně:
reaguje některý z jezdců na někdejší rivalitu alespoň slovně:
„Hýlom, hýlom, počúvajte, vítáme tu vzácného hosta, je to vlčnovský pan starosta, vyslovujeme mu našu chválu, že sa přišel podívat, jak vypadá správná jízda králů. Hýlom.“

Královská družina objíždí město po předem stanovené trase. V poledne se dostaví do zemědělského družstva, kde se občerství jezdci a napojí koně. Všichni nabírají sílu na odpoledne, kdy se jízda králů řadí do čela průvodu jako součást Dolňáckých slavností. Jízda králů vévodí početnému průvodu krojovaných, v němž jdou hostující soubory spolu s muzikami. Závěr průvodu patří krojovanému Hluku – stovky Hlučanů a jejich přátel se oblečou do svátečních krojů, které se dědí po generace, aby doprovodili královskou družinu na městský stadion. Zde je vyvolávkou jízda králů ukončena a začíná bohatý komponovaný program Dolňáckých slavností. Královská družina opouští stadion, aby vrátila krále rodičům.

Výjimečný den krále, pážat a každého jezdce se zdá být u konce. Opak je však pravdou – unaveni, ale hrdí mládenci se potkají večer na tvrzi u muziky, aby si sdělili zážitky. Dnešní den se jim nesmazatelně zapsal do paměti, neboť se stali aktéry živé tradice. Stali se součástí nového společenství jezdců královské družiny, pro mnohé neopakovatelný prožitek s pocity, které nelze uchopit ani sdělit.

Každá jízda králů je výsledkem snažení mnoha Hlučanů, nejen jezdců na koních, ale především těch, kteří pracují v zákulisí a celou slavnost připravují z úcty ke svým předkům. Každé tři roky je to vyvrcholení semknutí většiny obyvatel města, kteří jsou hrdí na své tradice. Hlucká jízda králů je živým důkazem pospolitosti. Zda je tomu opravdu tak, se můžete přijít přesvědčit sami jednou za tři roky.

Na náměstí stála brána,
na ní bylo napsané,
vítajú vás Hlučané.
Vítáme vás na slavnosti
jako naše vzácné hosty,
chceme vám dnes zazpívat,
staré zvyky ukázat.

          Mgr. Iveta Mátlová

Použitá literatura:
FROLEC, Václav a kol. Jízda králů: lidový obřad, hra, slavnost. Vyd. 1. Praha: TEPS, 1990. 175 s. ISBN 80-7065-009-5.
GREGOR, Dalibor a kol. Koně pro krále. 1. vydání. Opava: Dalibor Gregor, 2016. 151 stran. ISBN 978-80-87731-12-3.

 

 

 

Vyvolávky jezdců

Hýlom, hýlom………. můj koníček vyjel svižným krokem, že táto slavnost koná sa u nás každým třetím rokem. Na Slovácku u Hradišťa, hucká chasa pro vás přichystala jízdu králů, staré zvyky, hrajú při tom dvě muziky. Vítajú vás velice, hučtí chlapci a děvčice. Děvčice sa na vás smějů a pěknú zábavu vám přejú.
Hýlom, hýlom………. nad týmto domečkem letí holub bílý, vitajte nám v Hluku, hosté milí.
Hýlom, hýlom………. před týmto domečkem sa můj koníček točí, že tam má Mařenka pěkné černé oči.
Hýlom, hýlom………. na zámeckej věži sedávajú ptáci, vitajte zas doma, vy hlučtí rodáci.
Hýlom, hýlom………. Před týmto domečkem můjkoníček řehce, že táto devčica, žádného chlapca z Hluku nechce.
Hýlom, hýlom………. Před týmto domečkem krákajú vrány, že tyto devčice budú staré panny.
Hýlom, hýlom………. Na tomto místě stójí lavka polámaná, že táto panna byla svým milým oklamaná.
Hýlom, hýlom………. Před týmto domečkem létá moc vrábců, že táto děvčica si utahuje aj z deseti chlapců.
Hýlom, hýlom………. Před týmto domečkem roste akát, že táto Mařka sa bude brzo vdávat.
Hýlom, hýlom………. Pře týmto domečkem běhává moc zajíců, že táto tetička zbila strýca palicú. A strýc sa chvalili v hospodě zrána, jakého dělajú doma pána.
Hýlom, hýlom………. Na tomto místě můj koníček skáče a nohama pere, že tyto tetičky nevěc klebet nadělajú, když sa péří dere.
Hýlom, hýlom………. Před týmto domečkem kvetú pomněnky, že tento mládenec  bývá až do rána u milenky.
Hýlom, hýlom………. Před týmto domečkem je pěkná zahrádka, že tady bývajú přepěkné děvčátka.

 

Jízda králů 1987 - video