Hrdinové v zákulisí hluckého folklóru

Milovníci a obdivovatelé folkloru jsou vždy unášeni pestrostí a barvitostí krojů z naší oblasti. Dobře vědí, že tyto kroje se liší od sebe nejen podle regionů, ale i v sousedních mikroregionech či dokonce ve vedlejších obcích najdeme u krojů odchylky. Jak ukázala přehlídka hluckých krojů, která se konala v Hluku ve dnech 26. a 27. dubna 2008, liší se kroje v některých detailech i podle účelu, ke kterému je kroj použit.Jistě každý pochopí, že zhotovení krojů, obzvláště slavnostních krojů pro ženy (kmotra při křtu dítěte, rodička při první návštěvě kostela po šestinedělí, nevěsta v den svatby) je práce náročná a vyžaduje kromě zručnosti a vysoké trpělivosti také velkou lásku k folkloru. Při používání se občas kroj poškodí nebo trochu znečistí. Pochopme, že třeba dívka tancující v kroji se musí také na chvilku posadit, ale tak samozřejmě kroj pomačká. Nebo při vystupování na zaprášeném podiu se v rychlém tempu tance trochu upotí a tak svůj kroj znečistí. Pak před dalším použití musí být kroj uveden opět do perfektního stavu. To potom nastupuje rozpárání na jednotlivé části, praní, škrobení, náročné žehlení a opětné sestavení kroje šitím. A tyto práce vyžadují stejné vlastnosti jako při zhotovení kroje nového. Dá se říci, že tyto práce jsou dokonce náročnější a vyžadují i další náklady na potřebný materiál (prací prostředky, škrob). Z části si tyto práce dělaly a dělají rodiny samy, ale často se obracejí na dobročinnou nebo placenou pomoc u obětavých a zkušených přátel folkloru. A těch je naštěstí v Hluku dost. Ale velký problém se již dnes ukazuje v nedostatku dovednosti uvázat šátek „ušničky“. Doufejme, že se u děvčat objeví alespoň několik šikovných a odvážných děvčat, která se hrdě pustí do snahy tento způsob vázání šátku i pro budoucnost zachovat.

Řekněme si upřímně, že při různých folklorních slavnostech vždycky víme, kdo celou akci organizuje, kdo jí zajišťuje propagaci, kdo ji moderuje, kdo v ní vystupuje. Vždy jsme informováni také o významných osobnostech, které svojí účastí význam slavnosti zdůrazní. Ale kdo vykonává tu mravenčí práci při přípravě krojů, ten zůstává stále v zákulisí a naprosto neznám.
Proto jako výraz uznání a díků těmto obětavým hrdinům chceme, u příležitosti konání letošních slavností, seznámit naše občany se zručnými a obětavými lidmi, kteří často i bez nároku na odměnu za tuto práci, rádi a již po dlouhá léta o hlucké kroje pečovali nebo dosud pečují.

Zemřelé ženy

Machálková Marie, ul. Hluboká, šila kroje
Hrabovská Antonnína, ul. Boršická, ruční výšivky, malba ornamentů (*1919)
Hyblerová Anna, ul. Hluboká, šila některé části ženských krojů (*1911)
Machová Františka, ulice Hlavní, šila a vyšívala (*1913)
Jakubíčková Anna, Antonínská ul.,vyšívala kroje a vázala šátky (ušničky) (*1889)
Kupcová Amálie, Nad kostelem, prala a žehlila kroje (*1901)
Mitáčková Marie, ul. Hlavní (pod hospodou) vyšívala kroje (*1921)
Nemravová Antonie, dělala voničky a vonice, čepení a věnečky
Polášková Johana, Hrnčířská ulice, prala a žehlila kroje
Pospíšková Františka, ul. Hlavní 71, prala a žehlila kroje (*1910)
Říhová Anna, ul. Hlavní, vyšívala kroje
Šátky vázaly: Konečná Marie, Klaudová Anna, Masáříková Anna,
Pospíšková Johana, Štefaníková Kateřina a dále
Prachařová Františka a Bobková Anna
Píšťková Květa, ul. Hlavní, praní, žehlení a půjčování krojů

Zemřelý krejčí: Mitáček Jan, Lán, byl velký milovník folkloru, šil a vyšíval krojové části . (*1904) (nohavice, korduly, haleny atd). Šil také pro Slovač.

Současné ženy: 

Ryšková Jarmila, Ostrožská ul., šití krojů, bývalá mistrová ve Slovači
Mitáčková Jaroslava, Vyšehradská, šije ženské kroje
Kočí Jiřina (roz. Nemravová), dělá voničky a vonice, čepení a věnečky
Kotačková Božena, ul. Mladá, vázání šátků
Šuránková Jiřina, Novoveská ul., ruční vyšívání a šití krojů
Janigová Jana, Novoveská ul., ruční vyšívání a šití krojů
Janásová Marie, ul. Hlavní, šití krojů
Dohnalová Lenka (roz. Hrabovská), Boršická ul., vyšívání
Pospíšková Jarka, ul. Vyšehradská, praní krojů ženských i mužských

Současný krejčí: Míšek Josef, ul. Hlavní, šije mužské kroje, dříve pracovník ve Slovači.

Na závěr vzpomínka na zasloužilé občany,
kteří se podíleli na zachování hluckého kroje a charakteristických hluckých ornamentů na krojích, domech a žůdrech. Kromě toho buď vyšívali nebo malovali na oltářní plachty nejen pro hlucký kostel, ale i pro kapli sv. Antonína, pro Velehrad nebo Hostýn:
Bachanová Anna, Bachanová Marie, Ovsík Jakub (*1890), Bachan Jan, Burián Edin, Hájková Marie, Masáříková Anna, Mitáčková Marie, Podlasová Johana, Polášková Anna, Pospíšková Johana, Rozštípilová Antonie (*1909), Šimčíková Marie, Šťastná Marie (*1919), Dohnalová Marie, Hrubá Marie – roz. Pašková (*1913).

Autoři textu: manželé Lekešovi