Jak strýček Matěj krávu kupovali

O Hluku ví každé děcko, že tam puku buben. Strýček Matěj říkávali na jarmaku: „Tož já su z Huku. Nemyslete si, že Huk je ďúra. Je to městečko, pomálej naroste a bude z něho možná aj Praha. Šak tam máme Vyšohrad, Lány, Klebetov. No, ale toho sa já už nedočkám, až sa bude Huk menovat Praha“.
Ináč strýc Matěj, byli dobráčisko. Když neměli co pít, nepili. Ženu nebili a do kostela chodili.
Najradši už po tych jarmakoch chodili. Kdo sa nechal, toho ošidili.
Jednú byl jarmak v Hradišťu.
Strýček Matěj sa na naň vypravili. Stali o 4 hodinách a hajdy pěšky do Hradišťa.
Měli ten deň štěstí. Kúpili šťastlivo pěknú jalovicu lacino. Už sa těšili jak Mařa jich pochválí a řekne: „No já, co náš Matěj, to je kus fiškusa“.
„Když sem tak pěkně kúpiu, tož to mosím zapit. Šak je teprú poledně, tož do večera budu doma“, povidajú si pro sebe strýc. Zastavili sa v Kunovicách v hospodě. Krávu uvazali před hospodú a šťastně dýmali a popíjali. Po jedné sklínce přišla druhá a než sa strýček nadáli, byl večer.
Milej krávě to bylo dúho. Ztratila sa. Po dlouhém hledání našli strýček krávu u toho člověka, od kterého ju kúpili. Byl on též z Kunovic. Ale kráva ze chléva ne a ne.
„Buď si tady, ty trúbo, ani na oči ně nechoď; šak já ťa naučim sa túlat“. A milý strýček už ju čakanem chcú přetáhnút.
Ale kráva zažila rozumu. Rozežene sa, trkne strýca a strýc už ležijú jak snop na sláme...
Cosik jich teplá... Aha, to tá kořalka... O né... To strýček nosem narazili do čehosi měkkého, teplučkého a čerstvého. Dyť ona kráva zapoměua ukludit, co tam nechaua.
Strýček klejú, nechcú o trkavej krávě ani čut. Rači padesátikorunu ztratijú, ale krávu, kerá nemá rozumu nechcú...
Od téj doby kupujú strýček Matěj enom krávy, keré majú na křestním listě: „Má rozum, netrká, netúlá sa...“

Slovácké noviny - 28. 12. 1935