Jak vznikla hlucká příjmení - nejstarší hlucké rody

Každý z nás určitě někdy zauvažoval nad tím, z čeho asi pochází jeho příjmení. Je to velmi praktická věc. Bez něj by se totiž lidi mezi sebou těžko identifikovali. I tak to bývá někdy obtížné. Vím, jaké bývají reakce Hlučanů, když se ve „smutné“ skříňce na náměstí objeví parte s některým s nejčastějších hluckých příjmení. Fotka bývá zpravidla dost nezřetelná a tak shromážděná skupinka nelehko poznává, kdo se to vlastně vydal na svou poslední cestu „za Sadílkovo“.
Příjmení, jak je známe dnes, vznikala postupně, v průběhu několika století, přibližně od 14. do 18. a to nejprve u šlechty, pak u měšťanů a svobodných sedláků. Dědičnost a neměnnost příjmení byla uzákoněna teprve v roce 1780 a tehdy také dostali svá příjmení i bezzemci a čeleď, pokud je doposud ještě neměli. Obecně se příjmení vžila většinou od počátku 16. století.
Častým hluckým příjmením je Hájek. Tady se nabízí velice snadné vysvětlení. Háj=listnatý lesík, hájený les. Mimochodem, víte, že Hájek je na 11. místě mezi nejčastějšími českými příjmeními vůbec? Má ale ještě další interpretace: slovo hájek kdysi dávno znamenalo pastýř koní (hájil koně). A je prý docela možné, že toto příjmení pochází z židovského osobního jména Chajem.
Na první pohled to vypadá, že Hájíček je odvozen od Hájka. Je to ale také zdrobnělina slova Hájič, Hájčík, což býval polní hlídač.
Mitáčci. Ti mohou původ svého jména hledat v osobním jméně Metoděj, v nářeční podobě Mituděj, Mitud. Je ale také dost možné, že pochází z německého slova Mittag=poledne. Dalo by se tedy asi říct, že Mitáček je vlastně česky Poledníček. Zajímavé, viďte?
U Šimčíků se nabízí toto vysvětlení: pochází s největší pravděpodobností z osobního jména Šimon –Schymon, což je pořečtěná podoba hebrejského Simhón=naslouchající.
Štefaníci mají kořínek jména ve slovenské, latinské a německé podobě osobního jména Štěpán, Štefan, Stefan. Jsou tím pádem příbuzní se všemi Štefaňáky, Štefánky, Štefky atd.
Příjmení Dufka má svůj původ v chybném čtení starého zápisu Dušek . Duffek, Dufek a z toho hlucká varianta Dufka.
O Míšcích jsem si vždycky myslela, že jejich jméno má původ v malém míšku (váčku). Může ale také pocházet z osobního jména Michal. Odtud Míša a z toho zdrobnělina Míšek.
Pradávný předek Pospíšků byl velmi pravděpodobně velmi rychlý a šikovný člověk a protože si vždycky a za všech okolností pospíšil, získal pro svou rodinu toto v Hluku velmi rozšířené příjmení.
Šuránek pochází ze starého  přídavného jména Šurý, což znamenalo křivý, šilhavý.
Příjmení Kočí pochází buďto z toho, že některý předek působil jako panský kočí nebo chytal kočky a zpracovával jejich kůže.
Soška vypadá jako zdrobnělina příjmení socha. Býval to však také kůl ke stromu, druh mandele nebo tyč, na kterou se stavěla síť na lapání ptáků.
Hala je snad odvozenina z osobního jména Havel, taky ale možná vzešlo toto příjmení ze staročeského slova halati, což znamenalo hlasitě se smát, později blekotat. Na některých místech označovali slovem hala hulváta.
Prachař nemusel být člověk, který měl moc peněz, jak by mohlo někoho napadnout. Prachař býval výrobce střelného prachu.
Zrovna tak příjmení Rybnikář má svůj původ v povolání jeho prvních nositelů. Byli to lidé, kteří stavěli rybníky. Přeneseně to ale znamenalo i nezvedence. K rybníkářům se totiž často přidružovali tuláci a propuštění či zběhlí vojáci.
Hanák, Hanáček, podobně jako Straňák, Slezák či Němec jsou příjmení vzniklá podle toho, odkud jejich první nositelé pocházeli.
Prajzovi mohou odvozovat původ jména buďto od slova prejza (druh střešní krytiny) anebo od Prušáků, kterým se na našem území říkalo „Prajzi“.
Sadílek si vysloužil příjmení tím, že se rád sázel, nadsazoval a vychloubal se.
Procházka je kupodivu v přeneseném významu slova řezník (procházel vesnicemi za nákupem). Též vandrovní, tovaryš, zahaleč (procházeli krajinou).
Plaček je nasnadě: býval to ten, kdo míval pláč na krajíčku, komu třeba slzely bolavé oči. Plačka zas bývala profesionálka, která za peníze oplakávala mrtvé.
Příjmení Píštěk se dá vysvětlit buď odvozením od pištce, což je druh strnada anebo toto jméno mohlo být zdrobnělinou od slova pysk. Kdysi dávno se možná psalo Pyštěk.
Krpat znamená na Brněnsku loudavě pracovat. Z toho snad prý pochází příjmení Krpal.
Kadlčíci budou mít mezi svými předky s největší pravděpodobností zručné tkalce. Jejich příjmení je zcela jistě odvozeno od výrazu tkadlec.
Hrdina se odvozuje od přídavného jména hrdý nebo ze staročeského osobního jména Hrděbor.
Kotačci prý mohou hledat původ svého příjmení v lidových názvech rostlin: máčky, štětky obecné; podle plodu lopuchu.
Vaculík podobně jako Vacek jsou z osobního jména Václav, stejně tak Říha má svůj původ ve jménu Řehoř a Jakubíček pochází z Jakuba.
Hrubý nikoliv podle hrubiánského chování. V dřívějších dobách mělo slovo hrubý význam velký. Nejprvnější nositelé tohoto jména byli asi pořádné chlapiska. Příbuznost s Hrubanem, Hrubešem a Hrubínem je nasnadě.
Minařík vznikl z mlynáře- mlynaříka. Nářeční tvrdé L se obalovalo (vyslovovalo jako U).
Horňák podle toho, že přišel z hor. V tomto případě to odpovídá, protože pan Horňák-drogista přišel do Hluku opravdu z Horňácka. Jeho synové jsou už ovšem dokonale zdomácnělí Dolňáci.
Tesařík je zdrobnělina od Tesaře a tak příbuznými jmény jsou Tesař, Teska, Tesla a Teslík (speciální tesařská sekera).
Šácha je ze středohornoněmeckého slova schache=výběžek lesa.
Galda, Gál z latinského Galus, což je obyvatel Galie (dnešní Francie).
Borýsek pochází z osobního jména zakončeného na –bor. Např. Dalibor. Zdrobněním pak vznikl Borýsek.
Bobek – z největší pravděpodobností ze slova bob, což je druh luštěniny. Mohlo ale vzniknout také tak, že nositel příjmení byl malého vzrůstu.
Blaha – z osobního jména Blahoslav, Blahomil, Blažej.
Šlosar je počeštěný schlosser-zámečník.
Slovo habart znamenalo ve staročeštině tělesného strážce – z toho vyplývá původ příjmení Habarta.
Hanus je z osobního jména Jo-han-nes.
U jména Hrabovský se nabízí spojitost s hrabáním. Pravdou ovšem je, že na Pelhřimovsku je hraba označením pro motyku.
Janča asi nevznikl z Jana, jak by se zdálo, ale z janičára, což byl turecký pěší voják. Na Moravě slovo janičár označovalo také druh bot.
Kolek může mít základ jak ve slově kůl, tak prý v odvozenině z osobního jména Mikuláš .
Malůš, Malůšek , Málek – vše od přídavného jména malý.
Libosvár je z místního jména Libosváry (např. u Hostouně, u Holešova).
Mahdal je patrně z ženského osobního jména hebrejského původu Magdalena=žena z Magdaly; označuje muže nebo syna Magdalenina.
Masařík je od slova masař – dříve řezník.
Ratajský je ze slova rataj, což byl oráč.
Polach, Polách je z nářeční podoby národního jména Polák. Odtud zdrobnělina Polášek.
U příjmení Nemrava a Křivák význam netřeba vysvětlovat. Schválně jsem si je nechala na závěr. Příjmení vznikla před staletími a jeho dnešní nositelé často už dávno nemají vlastnosti, které měli ti, podle kterých byla vytvořena. Nemrava a Křivák jsou dnes docela slušní lidé, pan Kupec má k obchodování odpor, paní Kučerová má vlasy rovné jako dráty a pan Kovář zná podkovu pouze z obrázků. Příjmení se stalo opravdu jenom úředním rozpoznavadlem. Ale co dělat, když je v obci třeba dvacet rodin se stejným příjmením? V Hluku a určitě i všude jinde si věděli rady: vymysleli přezdívky. Většinou bývají krásně zvukomalebné a svědčí o nápaditosti těch, kteří je vymýšleli. Soukromě si myslím, že každý kdo je nositelem přezdívky by na ni měl být hrdý a pyšný. Vždyť nevýrazný a bezbarvý člověk přezdívku nikdy nezíská.

Autorka textu: Marie Plačková

Nejstarší hlucké rody

Bachan              Pavel Bachan
Blaha                Jiří Blaha
Bobek               Jan Bobek
Cibulka              Pavel Cibulka
Červenka          vdova Červenka
Dufka                vdova Dufka
Hrubý                 Blažek Hrubý
Kadluba            Pavel Kadluba
Krpal                 Tom Krpal
Křápek             Jakob Křápek
Kučera              Štěpán Kučera
Kupec               Antonín Kupec
Machálek         Mikuláš Machalek
Mika                  Jura Miků
Míšek                 Mikoláš Míšek
Mitáček             Jura Mitáček
Nemrava           Mikuláš Nemrava
Paprníček         Jan Peprníček
Píštěk                 Martin Pistiek
Plaček                Matouš Plaček
Podlas               Antonín Podlass
Popelka             Václav Popelka
Pospíšek           Eva Pospíšková
Prajza                Jiří Preiss
Rybnikář           Jura Rybnikář
Straňák             Jiří Straniak
Šimčík               Jan Šimčík
Šimek                Václav Šímek
Špaňhel             Jan Spaniehel
Štefaník              Mikula Štephanik
Turčin                Jan Turčin
Uherka               Mikula Uherka
Uhlíř                   Václav Uhlíř
Vlk                      Jura Vlk

Z výpisu lánského rejstříku z roku 1656