Kobylí hlava - Kobylica

(16.12.2013 byla Kobylí hlava vyhlášena přírodní rezervací. Základní údaje: Stepní louka a teplomilná doubrava 0,25 km jihovýchodně od kóty Kobylí hlava -358 m n.m.. Nachází se v Hlucké pahorkatině v nadmořské výšce 320 až 345 m.) 

Zalesňování začalo na Kobylici se změnami v obdělávání zemědělské půdy po roce 1890. Změny spočívaly v modernizaci a důkladnějším využívání a obdělává půdy - konec úhorů, omezení až zrušení společné pastvy po r.1914, celoroční chov dobytka ve chlévech s podestýlkou a tím dostatek chlévské mrvy na hnojení, umělá hnojiva, důkladnější orba, dostatek pracovní síly – zvýšení počtu obyvatel (lepší výživa, lepší zdravotní péče). Vzorem modernizace hospodaření byl místní lichtenštejnský velkostatek- pěstování cukrovky, zlepšení ekonomiky včetně výdělku v cukrovaru. Nynější Dyaska v Uh Ostrohu byl veliký cukrovar. Stepní louky byly na Kobylici kromě temene kopce též na Miliových (vpravo od Kobylice). Zde navazovaly na rozsáhlé louky v k.u. Blatnička táhnoucí se směrem na jih. Ještě kolem r.1952 byly tyto stepní louky po obou stranách hranice mezi katastry Hluk - Blatnička s překrásným výhledem do údolí Moravy kolem Strážnice na jednu stranu a s výhledem na hřeben Bílých Karpat na druhou stranu či na Hostýn na sever neporušené. Kdysi dávno bývaly obecním pastviskem. Páslo se zde hlucké stádo hovězího dobytka hlídané obecním pastýřem až do začátku první světové války. Pastýř hnal stádo hovězího dobytka dolů Hlukem, vytruboval a sedláci vyháněli do stáda dobytek. Páslo se přes obecní Drahy na kopec, pak dolů a průhonem na katastrální hranici s Ostrožskou Lhotou, až na Kobylicu. Zpátky se hnalo kolem "Koryt". Naproti Jasenové byla dřevěné koryta a do nich svedený pramen. Po poledni se hnalo zase po obecním průhonu pod Kobyliců směrem k Hluku (k dnešní zátopě na Býčině) a přes obecní Drahy až do nynější Boršické ulice. Stádo si večer zase rozebírali sedláci. Poslední pastýř byl nějaký Krpal. Děti prý po něm pokřikovaly když vytruboval: „Chlapci a děvčata vyžeňte prasata, krpakrpakrpakrpalík!“

Vepřový dobytek se pásl společně ve „Štěpnicích“a na „Štemberku“ , které byly obecním majetkem - pastviskem ještě kolem roku 1923. Prasata se pásávala také  u Hája - mezi Starů Horů,  Liščí Horů a Hájem a také v Háji. Vzniklo několik sporů a žádostí o práva“pást vepřové v lese“. Koně se pásali v noci Pod Babíma Horama..

Po roce 1920 byla tráva z luk každoročně prodávána v malých dílcích dražbou drobným rolníkům. Velcí hlučtí rolníci vlastnili většinou „Horní a Dolní“ louky kolem Dubníků a Jasenové. Ty byly několikanásobně větší než louky na Kobylici a na Miliových. Při katastrální hranici s Blatničkou na svahu Kobylice proti Jasenové sbíhaly se Kobylicové obecní louky úzkým žlebem asi 100m dlouhým dolů mezi obecními políčky orné půdy. To je zhruba nynější rezervace označovaná jako Kavylové loučky. Tam bývalo nejvíc konikleců a hlaváčků jarních. Kavyl jsem tam ale neviděl, ten rostl nahoře na temeni kobylicových luk a na Miliových. A to ne v trsech nýbrž v souvislých velikých plochách. Podle toho je též v Hluku známý jako „Miliové péří“.

Hlučané vzdálenou a málo úrodnou Kobylicu zalesňovali postupně od roku 1895. Obecní orná půda byla na Kobylici většinou na svahu proti Jasenové a byla pronajímána bezzemkům v malých dílcích do 0,20ha. Po likvidaci soukromých rolníků v letech 1955-1960 zůstala ležet ladem. Byla proto zalesněna střediskem lesnických meliorací  celkem 18,27ha.  

Původní stepní louky na Kobylici a na Miliových (30- 40ha) nebyly zničeny zalesněním obecních políček (18,27ha), ale vyvážením močůvky z velkovýkrmny prasat a JZD a nakonec rozoráním temene kopce - stejně jako většina luk kolem Jasenové a Dubníků – tedy v honbě za výnosy obilovin  a za prémiemi pro papaláše JZD a referentů OVKSČ v semdesátých a osmdesátých letech 20. století.

Čerpáno z textu ing. Františka Hrubého