Paní Marie Vajtrová roz. Mitáčková

Narodila jsem se v červnu roku 1942. Z vyprávění vím, že moji rodiče bydleli v té době na dolním konci u Mitáčků (Vavřín), ale jenom krátce, protože pak jsme se přestěhovali na tvrz, v té době jsme říkali na zámek. Zde jsem prožívala své dětství až do roku 1951. Tehdy jsme se přestěhovali k cihelně do čp. 1011.
Z období raného dětství si pamatuju celkem dobře rozmístění našich pokojů na zámku. Koncem války zde mělo sídlo Slovácké družstvo hospodářské, kde můj tatínek pracoval jako správce. Dokonce si pamatuju i některé pracovníky, jak např. pana Dufku nebo pana Pospíška, oba z dolního konce. Také zde pracoval můj strýc Joža Mitáček, který později emigroval přes Rakousko do Norska. V zámku byla taky rodina Vymazalových (asi přistěhovalí). Ti v prvním podlaží na zámku dokonce chovali prase a nesměla jsem k nim chodit, protože tam bylo plno blech.
Náš byt (prostory dnešní knihovny) sestával z kuchyně, odkud byl přístup na zahradu – směrem k „liďáku“, tatínkovy pracovny, kde jsem měla na zárubních houpačku a z velké ložnice, ze které se šlo do komory. Ta byla pro mě třináctou komnatou – vždycky jsem měla pocit, že je tam přikován zlý princ z pohádky.
Z roku 1945 mně utkvěl v mysli moment, kdy byl odstřel mostu v Uličce (Boršická ulice) a nám v ložnici vypadlo okno i s rámem a spadlo přímo na manželské postele. Vím, že se žádnému nic nestalo, ale byly jsme s maminkou zrovna přímo v té místnosti.
Vzpomínám si, že tam jak se vchází do tvrze, byl po pravé straně obchůdek, kde se prodávaly hospodářské potřeby – rýče, lopaty, konve, ba dokonce přebytky jako například vajíčka a podobně.
Na nádvoří byla ve sníženém prostoru studna, pro mě kašna, sestupovalo se k ní po několika schodech. Naproti vrat byl „výfuk“, ke kterému se vozilo obilí a to se vyfukovalo do prvního  patra, kde byly sýpky. Na pravou stranu u vchodu se přistavovala auta a obilí se v pytlech po dřevěné skluzavce shazovalo na ně.Jako dítěti mně prostory tvrze připadaly velké, na rozdíl od nynějšího pohledu.
Na zámku jsem zažila křtiny svého bratra Vladimíra (1948)a to si pamatuju, že jsme se sestřenkami vybíraly v různých částech tvrze vrabce a v prostorách toho výfuku jsme je „opečovávaly“. Dětské zcestné úvahy.
Odsuď – tj. ze zámku, jsem taky začala chodit do první třídy k paní učitelce Kravačkové. Nádherná první třída, moc hodná paní učitelka.
Dětství na zámku bylo opravdu krásné, možná proto, že bylo vnímáno dětskýma očima.