Pastýřova kletba
Jednou se prý stalo, že hlucký se obecní pastýř nechoval uctivě k rychtáři a žádal po něm velké zvýšení platu. Byl proto z obce vyhnán. Hned potom přišlo na obec každým rokem velké krupobití a zničilo většinu úrody. Hlučané už byli celí zoufalí a kdo jen do obce přišel, každému si ztěžovali. Jednou se objevil v Hluku jakýsi vandrovník. I jemu se svěřili se svým trápením. Vyslechl je a pravil, aby neměli strach, že jim od jejich trápení pomůže. Když se pak blížily žně, ukázalo se jednoho dne velké kroupové mračno, které už lidé dobře znali a hrozivě se blížilo. Vandrovník přikázal, aby všichni muži z obce vzali lopaty a šli rychle do Štěpnic. Sám vzal jakousi knihu, vystoupil na kopec a začal z ní číst. Sedláci s lopatami stáli kolem něho a pozorovali mračno. To minulo obec a rychle se blížilo nad Štěpnice. Vandrovník začal číst hlasitěji a z nebe začaly hustě padat kroupy. Chlapi je od něho hned lopatami odhazovali. Kdyby jen na chvilku přestali, byl by jimi celý zasypán. Po chvíli kroupy ustaly.
„Syp dál,“ křičel vandrovník a kousky ledu zas padaly na jeho hlavu. Za chvilku se celá situace opakovala. Po třetí výzvě se začaly kroupy zase sypat a s nimi už spadl i vyhnaný pastýř. Teď bylo jasné, že krupobití přivolal na Hluk on. Sedláci ho přivlekli do obce a tam neušel zaslouženému trestu. Vandrovník byl bohatě obdarován a i později, když pak do obce přišel, se měl jako v ráji.