Pověsti o hastrmanech

Hastrman v kabeli

   Strýček Pavlás byli hotařem na Babích horách. Jednú navečér, dyž už šli dóm, kde nic, tu nic, zjevil sa před něma zajíc a pomalunky si hopkoval. Strýček si povidajú: „Sákryš, to bude večeřa“. Pustili sa za milým zajícem a načisto lefko (lehce) ho chytili.
Dali ho do kabele, nésli v ní na zádoch jabka, hodili kabelu na sebe, a šli. Idú, idú a kabela čím dál těžší.Povidajú si: „Ná tož co na mně ide jakási mdloba, lebo kerú matěru, co to se mnú je?“Ale šli dál. Jak došli na Průhon a přecházali přes Okluky, čujú: „Kde si, Ábeli?“ A jim na zádoch sa ozvalo: „V Pavlásovéj kabeli.“
Už věděli, co to je. Práskli s kabelú, z ní místo zajíca vyskočíl hastrman, zařehtál sa velice a hup do vody! Milý strýček došli dóm málo živý.

Hastrman a pasáci

  Dyž pásávali pacholci v noci za starodávna koně pod Babíma horama, chodívál za něma hastrman. Dycky jim neco vyvédl a tož si řekli, že ho mosijú nejak vystrnadit. Dyž měl na druhý deň zaséj dójít, poléhali si hlavama k sobě do růže. Hastrman došél, pochodíl kolem dokolečka, krútíl hlavú a říkál: „Tu je hlava, tu je řit, nemožu to pochopit.“ Za chvílku odešél a vjec ho nebylo. Od téj doby měli pacholci pokoj.

Hastrman a víly                                      

   Mezi Hukem a Lhotú je podléj potoka úka (louka), keréj sa říká „Paní úka“. Jednú šli strýček Prajza, dyž byli eště slobodný od galánky ze Lhoty. Bylo světlučko, měsíček svítíl jak rybí oko. Doňda k paní úce, učuli velice pěknú muziku. Povidajú si: „Ná kerého čerta, co je tu nejaká svaďba?“ Přešli Okluky, stúpli si na břeh do húščá a co vidijú? Na vrbě hraje hastrman  na gajdy a na paní úce tančily víly lehučko, jak dyž sa péří znášá, byuo jich ale osm. Jak to strýček uviděli, vzali nohy na ramena a ten tam. Nezastavili sa, až u jejich dvérec. Měli ščestí, že jich víle neuviděly, jináč by moseli s něma tančit, až by dušu vypustili.

Hastrmanovy gajdy

   Dědáček Bobek šli v noci z jarmaku z Hroznovéj Lhoty. Dyž došli do Úžkú (Lůžky=pole, jimiž protéká potok Okluky),vidijú na vrbě chuapečka, jak hraje na gajdy.
Býl malučký, v zelených šatečkách. Dědáček nikdy střízlivý nebyli, nátož z jarmaku teprú né. Viďa hastrmánka, povidajú mu: „Jejdánku, ty umíš pěkně hrát, ná daj ně ty gajdy.“ Hastrmánek sa zasmíl a podál gajdy dědáčkovi. Ten jich hodili na rameno a zpívaja si, došli dom. Pověsili gajdy na rošt, lehli si a spali. Probuďa sa ráno, vidijú na roště videt né milé gajdy, ale dvě koňské kopyta.

Hastrman a žid -  vykládali Tomáš Mitáček - „Maďar“

   Šél jednú žid z hradišťa do Boršic. Dyž došél do Hluku, už sa stmívalo, a jak došél pod Babí hory, už byla čirá noc, že neviděl ani na krok. Myslél si: „Lehnu si do kříkopy, vyspím sa  a ráno dojdu do Boršic.“ Enom to udělál, tu sa nad ním na břehu cosi začalo smít. Na žida padl strach, začál sa drkotat a nevěďa sa pokřižovál. V téj ale
účúl řehot ešče větší a cosi povidalo: „Nádoba prázdná sa požehnává.“
   Ráno, dyž jeli ludé na Babí hory, našli tam v kříkopě skrčeného žida. Býl málo živý, křísili ho a ptali sa, co sa mu dělo. Dyž jim pověděl, smíli sa: „Ja, holečku, tu sú hastrmané a majú tu pod břehem aj vajca, mladé sa z nich léhnú.“

Hastrman pod Kobylicú

   Strýc Štefaníkův jednú při noční pastvě koní pod Kobylicú u „Lúžkového potoka“ usnúli. Dyž sa nad ránem obudili, koní nikde. Po dlúhém hledání konečně jednoho svojého koňa uviděli, vyskočili naňho a chtěli jet hledat druhého. Kůň ale zamířil k potoku, Strýček sa polekali a zeskočili. Kůň zmizél v potoku, z vody sa vynoříl hastrman a zavolál:“Měls čas!“Strýc sotva popadaja dechu doběhli dóm, koně našli v maštali, ale od téj doby nikdy v noci nepásli.

Hastrman v putně

    Velice rád sa hastrman proměňovál v malé děcko, aby v pravéj chvíli nahnál svojéj oběti o to víc strachu. Strýček Kašparův šli jedenkrát s putňú na zádoch do Lhoty. Naráz uviděli za sebú poskakovat malého chlapca. Furt sa ohlédali, lebo hošík za něma si tichučko pohvizdovál. Za hodnú chvílu teprú utichl a zmizél. V téj chvíli ucítili strýček v putně jakúsi tíhu. Celý ustrašený putňu shodili a tu z ní vyskočíl ten kluk a smíl sa jim: „To sem vás postrašíl!“Potom zmizél v potoku, kerý v tom místě bublál přímo pod cestú. Strýček už do Lhoty nedošli. Co jim sily stačily, utěkali dom.