Rodina Ouředníčkova

S přibývajícími léty jsou u mnohých z nás návštěvy hluckého hřbitova častější. V tichém zastavení se v hlavě promítají vzpomínky na lidi, kteří nás předešli a spí zde spánkem spravedlivých. Při pozornějším sledování jednotlivých nápisů na pomnících se dočítáme i jmen zemřelých, které nám dnes nic neříkají, jejich rodiny v Hluku nebydlí a v mnoha případech se k předkům zde pochovaným ani nehlásí. Ve spodní části žulového pomníku v druhé řadě napravo – dnes hrob rodiny Kolkovy a Poláškovy, do roku 1953 původní hrobka rodiny Ouředníčkovy – je umístěna deska s nápisem „Upomínka na Jana a Teklu Ouředníčkovy“. Jméno rodiny, které nám dnes nic neříká, ale před zhruba 100 lety patřila v Hluku k nejvýznamnějším. Odpovědí na otázku „kdo byla rodina Ouředníčkova“ může být i toto pojednání.
Rodina Ouředníčkova (Auředníčkova), po hlucky Úředníčkova byla měšťanského původu a vlastnila v Hluku několik hostinců a obchodů. Jan Ouředníček (1826 – 1893) jako bývalý pošmistr, obchodník a ve stáří výměnkář bydlel v domě č. 55 byl synem Jana Ouředníčka hostinského v Hluku a jeho manželky Kateřiny z rodu Jana Hegera hostinského v Mistřicích. Manželka Tekla (1831 – 1914) byla dcera Jana Wittha domkáře ve Slavkově, zemřela v Brně a v Hluku je pochována spolu s manželem. Jan Ouředníček jako obchodník zastával od roku 1869 funkci výpravčího – expedienta prvního poštovného c.k. úřadu u nás, tuto funkci pak později v roce 1882 přebral i jeho syn František. Měsíční obrat poštovného úřadu v těch letech byl 60 – 120 zlatých a až v roce 1910 je František Ouředníček jmenován poštmistrem a hlucká pošta postoupila do třídy poštmistrovských úřadů. Funkci poštmistra zastával až do roku 1914. V té době vlastnili Ouředníčkovi nejenom obchody (č. 220, č. 153), ale i dnešní Šumpolcovo (v r. 2014 květinářství). Jan Ouředníček v roce 1880 po volbách zastává funkci radního za 1. sbor voličský, syn František je druhým radním a starostuje v letech 1902 -1904. Tehdy tříleté funkční období nedokončuje a této nevděčné funkce se vzdává. V jeho hostinci na čísle 163 se tradovalo po několik generací, že u dochovaného starého stolu sedával J. A. Komenský při svých cestách z Uherského Brodu do Blatnice, kde vlastnil vinohrad. Hostinec, kde také rodina bydlela stál pod úrovní cesty a chodilo se do něj dolů čtyřmi schody (určitě to bylo nepříjemné hlavně pro hosty, kteří z hospody vycházeli) v roce 1871 Ouředníčci přestavěli na úroveň terénu. Ve 30. letech, kdy paušální dávky (odvody) z lihovin hostinským a obchodníkům v Hluku se pohybovaly od 0,60 Kč do 0,90 Kč denně, Ouředníčci platili 1,5 Kč. Rodina vlastnila pozemky v katastru a pronajímala je do pachtu rolníkům za rozumnou cenu. Vlastnila také vinný sklépek na ul. Hlavní na horním konci proti domu č. 475 (dnes sklep zemědělského družstva), jeho délka byla 28 m, skládal se ze čtyřech částí, které se postupně zužovaly, byl kamenný s cihlovou klenbou a s výklenkem vlevo při vchodu. Ouředníčci kupovali hrozny v Blatnici a na Babích horách a víno zde uskladňovali pro své obchody a hostince. Byla to rodina zámožná, přes své jmění a majetek byl František Ouředníček k hluckým občanům štědrý. Při „posledním řízení“ už v roce 1925 věnoval 5000 Kč na fond pro invalidy a siroty do 16 let, pro vdovy po padlých vojínech světové války popř. zmrzačeným chudým příslušníkům obce Hlucké. Nejvýznamnějším počinem, ale bylo založení Nadace Františka Ouředníčka, kdy ve své pozůstalosti ze dne 14. . 1925 cit.: „věnuje Obci Hlucké 30000 Kč školám, aby úroky mezi chudé a pilné žáky každoročně mohly býti rozdělovány a dalších 25000 Kč na zřízení stipendia pro studující středních škol neb těmto podobným školám odevzdány do 6. měsíců po vyjednání pozůstalosti vyplaceny byly a odevzdány universální dědičkou.“ Další podmínka byla, že studující obdrží stipendium tehdy, „je-li křesťanského vyznání a je-li z Obce Hluk“ (porovnání – měsíční plat dělníka 600 Kč, kilo chleba necelé 3 Kč, 1 litr mléka asi 2 Kč). Univerzální dědičkou celého jmění se stala manželka Františka Ouředníčka Engelberta Ouředníčková a jmění bylo v hotovosti a hlavně v cenných papírech. Dochází ale ke komplikacím – jako vždy, kdy se jedná o velké peníze – spory s výkladem dědického práva ve prospěch dědičky. V roce 1932 obec rozhoduje o vymáhání peněz soudní cestou s tím, že není plněna poslední vůle. Kolik peněz nakonec z této nadace obec obdržela zastoupená tehdy starostou Antonínem Pospíškem a Místní školní radou (Jan Prajza, dr. Hořínek, Antonín Bachan) z dostupných dnes archiválií není známo, ale ještě v roce 1942 a 1948 byly úroky z cenných papírů (které byly prodány) do Hluku poukazovala Spořitelna města Uherské Hradiště.
František Ouředníček i s rodinou se po prodeji veškerého movitého majetku z naší obce stěhuje do Brna jako pošmistr v.v, bydlí v ulici Pod strání v domě č. 6 a zde také 10 srpna 1930 umírá.

autor textu: Ing. František Rybnikář