Rozšiřování Hluku od roku 1760

Rozšiřování obce od roku 1760
 
Stavby obytných a hospodářských budov nešly ustáleným tempem. V některých letech se stavělo více, v jiných méně. Období, kdy se stavělo více než kdy jindy bylo od roku 1760 do 1795, kdy byly roky dosti dobré, klidné a lidem se žilo dobře. Toto období bylo jen na chvíli přerušeno hladem, který přinesl nepříznivý rok 1771.
Druhé období stavebního rozmachu bylo od roku 1820 do 1848. Bylo ale také na čas přerušeno cholerovým rokem 1831.
Třetí období se datuje lety 1870 až 1914.
Nejmohutnější co do rozsahu bylo ale období čtvrté ohraničené lety 1920 až 1940, kdy se Hluk rozrostl o celé nové čtvrti a ulice počtem asi 300 domů.
V roce 1770 bylo provedeno první číslování domů a soupis obyvatel obce. V Hluku bylo načítáno 225 domů a 1305 obyvatel, z toho 17 židů. Pak už bývalo toto sčítání lidí a domů častěji.

1787 bylo v Hluku 233 domů 317 rodin 1374 obyvatel z toho 17 židů
1850 bylo v Hluku 296 domů 450 rodin 1369 obyvatel z toho 24 židů
1869 bylo v Hluku 458 domů  2204 obyvatel
1875 bylo v Hluku 490 domů  2800 obyvatel
1881 bylo v Hluku 518 domů  2865 obyvatel z toho 28 židů
1899 bylo v Hluku 593 domů  3000 obyvatel
1921 bylo v Hluku 701 domů  3529 obyvatel
1930 bylo v Hluku 846 domů  3563 obyvatel
 
Do roku 1770 neměl žádný dům číslo a domy bývaly označovány jen podle majitelů, často i starých a dávno zemřelých. Někde byly na tento způsob pojmenovány i polní tratě. Například Zabartoníčí bylo zváno podle Bartoníků, kteří přes dvě století bydleli v domě, který dostal potom číslo 96. Bartoníci nebyli velcí sedláci, ale byli majiteli velkého vinohradu a protože patřili k těm málo lidem, kteří zde obstáli přes třicetiletou válku, byla podle nich nazvána i pole ležící za jejich humnem.
Očíslování domů z roku 1770 zůstalo už trvale až do dneška, protože bylo zaznačeno hned do gruntovní knihy. Kdo později rozdělil svůj široký dům na dva, byly v gruntovní knize označeny jako např. číslo 22/a a 22/b. Teprve v roce 1850 bylo toto označování zrušeno a každý dům dostal své vlastní číslo. Poněvadž však už bylo mezitím postaveno hodně nových domů, které dostaly svá čísla hned po svém dokončení, nebyly už tyto dodatečně číslované domy označeny čísly řadovými, ale dalšími, jichž už bylo hodně přes 300. I nadále, jak kdo dům postavil nebo rozdělil, obdržel číslo nové, které dosud žádný neměl a tak se stalo, že vedle domu číslo 9 je dům číslo 515 nebo vedle čísla 186 se nachází číslo 500 atd. Když však zase naopak někdo vedlejší dům přikoupil a zřídil ze dvou domů jen jeden, jako se to stalo v č. 188 + 189 nebo č. 193 + 194, musel podržet obě čísla i nadále, mohl však tento dům zase kdykoliv rozdělit bez úředního řízení. Když někdo dům koupil a úplně ho zrušil, jako to udělal majitel domu č. 173 s domem č. 333, stojícím v jeho dvoře, bylo číslo úředně zrušeno a nebylo dáno žádnému jinému domu. Jedině v takovém případě, když někdo svůj dům na takové zrušení prodal a postavil si jinde nový, podržel si číslo z domu zrušeného. Když se měla v roce 1913 na náměstí stavět škola (plány pak překazila první světová válka) byly takovým způsobem obcí vykoupeny dva domky: Hrubanův a Vojtkův. Hruban si koupil dům, který už číslo měl, Vojtek však stavěl nový a podržel si číslo staré, zatímco Hrubanovo původní číslo bylo zrušeno.
Zajímavostí bylo, že podle rakouských zákonů, byl-li v některém domě povolen obchod nebo nálev lihovin, vázalo se toto povolení k domu a nikoliv k osobě, která si ho vyřizovala. Nový majitel tohoto domu mohl, když chtěl, provozovat obchod či hospodu bez jakýchkoli dalších formalit. Takové povolení čili koncese byly např. na domě č. 54, 187, 150, 152, 153, 154 a 220, odkud bylo v roce 1840 přeneseno na nově postavenou hospodu č. 2.

Ze zápisků Josefa Dufky