Sokolovna

Je to budova od svých prvopočátků spojená s tělovýchovou a promítáním filmů a nalézá se ve středu města.

Již několik let před první světovou válkou dorazily do Hluku ozvy Tyršova odkazu a Hlučané začali pomýšlet na založení Sokola. Jejich snahy ale dostaly konkrétní podobu až po 28. říjnu 1918, po vzniku samostatné Československé republiky. Členové učitelského sboru pořídili a postavili v zahradě u Svadbíků domácím mistrem zhotovenou hrazdu a bradla, aby probudili zájem o cvičení. Dařilo se to, takže v únoru roku 1920 mohlo být přikročeno k založení Sokola. V říjnu téhož roku si Sokol pronajal od Správy velkostatku tzv. Barák, jak se tehdy říkalo ubytovně sezónních dělníků na statku. Tento Barák stál na místě dnešní sokolovny a začal sloužit jako tělocvična.

V roce 1924 byly provedeny větší opravy baráku a také se postavila kabina na promítání kina. S promítáním začal v Hluku hodinář Špacír, který vlastnil aparaturu a se Sokolem měl smlouvu. V sále bylo postaveno provizorní jeviště. Oponu s námětem „Libuše věštící slávu Prahy“, namaloval učitel Slavík. Bylo usneseno nepůjčovat tělocvičnu žádnému zájemci a v tomto duchu byla hned zamítnuta žádost o zapůjčení sálku k předvedení divadelní hry. Barák začal být označován jako sokolovna. V tomto roce byla založena sokolská šmidcovská muzika. Do této doby prováděl hudební doprovod ke cvičení varhaník Hanáček na klavír.
V roce 1926 byla získána koncese k promítání filmů Sokolem. Mikulášský večírek byl konán při stolovém uspořádání, což byla až dosud v Hluku věc nevídaná.

20. ledna 1927 rozhodl výbor o stavbě nové sokolovny. Vypracováním plánů byl pověřen br. Dřínek. Byla vyhlášena pracovní povinnost pro všechny členy - 20 hodin nebo hotově zaplatit 30,- Kč. Zednické práce byly zadány Josefu Konečnému, tesařské Janu Mitáčkovi. Br. Egon Penk se zavázal k dovozu veškerého materiálu na stavbu zdarma.

Stavba byla dohotovena ještě v témže roce s hodnotou 100.000,- Kč. Byl zakoupen nový promítací přístroj a z toho vyplynula potřeba samostatného kinovýboru. V nové sokolovně bylo rovněž zřízeno stálé jeviště. Oponu s námětem “Svoboda“ namaloval učitel Domin Černý. Portál byl ozdoben bustami Tyrše a Fügnera.
V roce 1928 začala v kině klesat návštěvnost. Uvažovalo se o vylepšení, které by přitáhlo více diváků.  Nakonec byl od br. Šimčíka zakoupen gramofon, který vyhrávál po celou dobu filmového představení. Ale výnosy z kina, jednoty a divadla nestačily pokrýt režie. Finance odčerpávaly i nemalé úroky z půjček a tak bylo rozhodnuto vypůjčit v hlucké záložně dalších 12.000 Kč. Dluhy narůstaly.
   V roce  1929 přestala dosavadní strojovna kina vyhovovat živnostensko-právním předpisům.  Musela být proto provedena rekonstrukce, která zasáhla prostor celé zadní zdi. Toho bylo využito a byla zřízena galerie.
  V následujícím roce 1930 rozhodl výbor zajímat se o kino zvukové. Kinooperatér br. Janků  začal zjišťovat technické podrobnosti. Sokolská knihovna obsahovala v té době 230 knih. Knihovníkem byl ustanoven br. Margetík.

V roce 1934 byla zavedena v sokolovně elektrika. (Jak se promítalo do té doby kronika neuvádí, ale např. v Brně jelo kino na plynový pohon s dynamem. V Hluku snad prý hnal promítačku benzinový agregát). V tomto roce uspořádal Sokol také Jízdu králů.

Dne 6. března 1936 se hrálo poprvé v Hluku kino se zvukem. Majetek Sokola byl 1.000.000 Kč, dluh 40.000 Kč. Sokol získal hostinskou koncesi s podmínkou odběru piva z pivovaru v Uherském Brodě.

V květnu roku 1941 byl vydán výnos reichsprotektora, který zakázal činnost Sokola na celém území Protektorátu. Veškerý majetek jednoty byl zabaven. Z budovy sokolovny musel být odstraněn nápis SOKOL. Kino dostalo novou správu a bylo přejmenováno na „Viktoria“(z latin. vítězství).

V  roce 1947 došlo k zestátnění kina. Novým provozovatelem se stala Správa státního filmu, vedoucím pak p.Janků. V budově sokolovny byla zřízena restaurace, hospodským se stal p. Jan Pravdík .

Po znárodnění v roce 1948 se stala sokolovna majetkem Tělovýchovné jednoty Spartak Hluk. Využití bylo stejné jako před druhou světovou válkou, navíc sloužil sál během týdne jako tělocvična základní školy.

V  roce 1959 byla postavena šatna a pokladna pro kino a v I. patře promítací kabina a příslušenství. Pod jevištěm byl vykopán prostor pro klubové akce.

K přístavbě sálu přikročila TJ Spartak Hluk v roce 1965. Ta si vyžádala částku 99 tisíc korun, přičemž plocha se zvětšila o 26 m2. Celková plocha sálu měla tak celkem 196 m2.

Dlouhých 17 let pak byla sokolovna využívána jako kulturní sál, tělocvična a kino. Provoz byl zastaven 1. května 1982 pro nedostatky na elektroinstalaci, které byly zjištěny revizním technikem. Proběhly velké úpravy, na kterých se z velké části podílela celá rodina promítače Antonína Kupce. Sedadla pro diváky byla umístěna na pevné zešikmené ploše, takže po znovuotevření 1. října 1982 byla sokolovna objektem, který už sloužil výhradně jako kinosál.

Po roce 1989 začala návštěvnost filmových představení prudce klesat. Nebylo tomu tak ovšem jen v Hluku, ale v rámci celé republiky. Několikrát se objevily snahy a pokusy kino zrušit, ale milovníci kinematografie se nedali. Vedoucí kina p. Kupec uměl vždy  sehnat ty nejnovější filmy, které dokázaly přitáhnout diváky. Dělo se tak hlavně díky jeho kontaktům ve filmovém světě – jezdil pravidelně promítat na filmové festivaly, dokonce i do Karlových Varů.
Na podzim 2009 při kontrole městského majetku zjistilo, že kinu chybí kolaudace a podle platných dokumentů je stále sokolovnou. Regionálním tiskem navíc proběhla zpráva, že hlucké kino je místní i republikovou raritou. Divák tam v případě potřeby musí opustit sál a vydat se na suchou toaletu stojící na dvoře. V objektu chybí rozvody pitné vody, na suchých záchodech není možnost mytí a hygienického osušení rukou. Hygiena sice s provozováním kina nesouhlasila, hlucký stavební úřad ale zákaz nevyhlásil a výhrady hasičů město řeší úpravami za plného provozu.

Na konci roku 2011 přišla neradostná zvěst: od roku 2013 se  přestávají filmy vyrábět na dosud zavedeném filmové pásu a kopie se do kin budou dostávat v digitální podobě. Města, která chtěla biografy zachránit, musela je vybavit digitální technologií. I přes problémy s nízkou návštěvností, mělo hlucké kino podporu města. Zjara roku 2013 schválila rada města Hluk pořízení dataprojektoru, který významně vylepšil obraz i zvuk filmového promítání. Potřebnou technologii  E-cinema dodala vybraná firma. Novinka přišla na 260 tisíc korun bez DPH.

PERLIČKA: Úplně první kino přijelo do Hluku v roce 1909. Co Hluk Hlukem stojí, nikdo dosud nic takového neviděl. Před hospodou byl postaven veliký parní stroj, navečer v něm začali topit a když už byla lidí plná hospoda, spustili to. Světlo si to dělalo samo a větší a pěknější než petrolínové lampy. Na stěně se objevily živé obrázky. Hotový zázrak! Dlouho se o tom mluvilo a každý kdo to viděl, se považoval za šťastlivce. Dosud nevídaná atrakce setrvala v Hluku celý týden. Ovšem vstupné bylo dost vysoké: K stání šestku, děcka pětinku, na sezení 2 a 3 šestky (ze vzpomínek Josefa Dufky).