Střípky z Hluku - Slovácké noviny, 9. 9. 1911

Zatimní učitel Fr. Čepelák, mladík nad míru pokrokový, přesazen z Hluku do Kunovic, po kterých už dávno toužil. Všichni mu přejeme, že prání jeho splněno a dáváme mu své radostné „s Bohem!“ Na jeho místo dosazen p. Učitel Šiman. 

Slečna Augustinka Sehnalová, literní učitelka v Hluku, dostala pro nápadně silnou nervositu tříměsíční dovolenou. Jistá paní v Hluku by si přála, aby ta dovolená trvala hodně dlouho!

Hlavní trafika pro Hluk a okolí zadána bez druhého ofertního vypsaní tedy pod rukou židovi Albertu Grünfeldovi za velmi mírný poplatek. Toť hotová ostuda! - V uličce si zařídila Kateřina Konečná nový obchod se smíšeným zbožím. V tomto novém obchodě bude se prodávat staré zboží nakoupené u žida Grünfelda. Jsme opravdu zvědavi, jak bude obchod prospívat. Podotýkáme jen: čemu dobře nerozumíš, do toho se nepleť!

Zdejší řezník p. Vinklárek sotva si zde trochu pomohl, už prodává svůj krám, aby nám uprchl do Uh. Brodu, kde si koupil hostinec. Jak se zdá, převezme majetek p. Vinklárka jeho soused žid p. Veiner, který od nového roku povede obchod dále. Jen tak dále, ať mají naši židé všecek obchod v rukou!

Přepadení. Minulého týdne šlo o několik zdejších výrostků od koupání. Mezi těmi byl též šuhaj p. Červenky, který si nesl kabát přehozený na ruce. Když přišli hoši k hostinci p. Ouředníčka, vstoupil jim v cestu syn Tesaříkův, a poctil je duchaplným oslovením: „Kde ste byli všiváci?“ Na to uhodil Červenka potomka Tesaříkova svým kabátem. Týž nemeškaje schválně sebou praštil na zem a rozbil si při tom hlavu! Ovšem že to pravda nebylo. Druhého dne podal potomek Tesaříkův na Červenku žalobu za přepadnutí na veřejné silnici. Soudce tento nesmysl přijal a projednal Červenka dal 5 K na chudé. Tesařík zaplatil soudní útraty. Jablko nepadá daleko od stromu!

Známkou hospodářského neuvědomění a velkou ostudou pro nás je, že občané z okolí sotva první obilí vymlátí, už ho houfně vezou prodat do Hluku pantátovi Grünfeldovi. Pantáta koupí všechno za babku, aby totéž zboží a těmtýž občanům prodal na jaře hodně draho. Každého dne se přiženou rolníci z Dolněmčí, Slavkova, Boršic, Suchova, Blatničky a jiných osad, aby výsledek své lopoty vhodili do bezedného pytle chytrého pantáty. Lacino prodají a hned nakoupí u pantáty různého zboží za drahé peníze. Co pak tomu všemu říkají pokrokoví rozumbradové z Hluku. Či snad nevidí toto hrozné neuvědomění lidu našeho už po několik let? Ano, velkohubě žvanit dovede každý – ale dělat něco ne každý!