Svěcení nového kříže. Dozvuky hodové. Slovácké noviny - 19. 8. 1911

Dne 13tého srpna koná se u nás obvyklá slavnost posvěcení chrámu Páně, při níž sv. Vavřince dojímavým způsobem velebil slavnostní kazatel dp. pan farář Künstler z Horněmčí. Slavnost hodová doplněna odpoledne svěcením nového kříže, zbudovaného štědrostí manželů Sadílkových v širokých polích nákladem asi 360 K. Cizí i domácí duchovenstvo neobtěžovalo si súčastniti se v prachu a vedru obtížného průvodu, farníci pak na místě samém se vzornou zbožností vyslechli promluvu místního p. kaplana Jos. Janíka, načež kříž od vldp. rady Fr. Per)tky z Uh. Hradiště posvěcen a krátká pobožnost vykonána. Nový kříž z kamene a železa na místě dřívějšího dřevěného postavený vévoditi bude důstojně okolním polím a sluší zde veřejný dík vzdáti jeho dárcům: p. Tomáši Sadílkovi, předsedovi místní záložny a jeho ctěné manželce. Po svěcení rozvířila se ve všech místních hostincích hodová zábava, proti které konečně nebylo by žádné námitky, kdyby vždy pohybovala se v mezích slušnosti. Bohužel však musíme s trpkostí doznati, že naše chasa, zejména ta se světa na hody došlá, vede si dosud při svých zábavách tak že slušnější člověk mezi ni ani vkročit nemůže. Hulákání a řev, oplzlé řeči a odrhovačky nejnižšího druhu, tlučení na stůl, to vše slyšeti široko daleko a za pozdních hodin večerních nelze těm, kteří v blízkosti hostinců bydlí, na spánek ani pomysliti. Tu co chvíle vyřítí se na ulici celá smečka, která s řevem „chyťte ho, držte ho, bijte ho“ kohosi pronásleduje, zvuky zvířecí ze hrdla vyráží (v úterý večer o 9. hod. na svátek P. Marie, kterýsi výrostek po celém téměř městečku napodoboval vytí psa) a hned zase „pěje“ až v uších zaléhá, třebas tuto „ušlechtilou“ zpěvanku: „My jsme chlapci marnotratní – nám nejsou peníze kor nic platný – dnes jich vyděláme, zítra jsou pryč – nám nejsou peníze platny nic“. A jak se charakterisují takými též jsou: dnes pivo po zemi rozlévají, zítra při chlebě v továrně se dřou. Doufáme, že Omladina zavede časem lepší způsoby a ušlechtilejší zábavy, ale jde to pomalu a pak v hody a v ostatky, kdy přihrnou se „světáci“ socialismem načichlí, přetrhají se všechny hráze slušnosti: Což ale není v obci nikoho, kdož by na podobné výstřelky si došlápl? Pane policejní komisaři, Františku Tesaříku, kde jste a kde býváte v takových chvílích? Omladinu bez potřeby chikanovati a sekýrovati dovedete a večerní klid v obci zjednati neumíte? Nač vás tedy máme.