Vlastivědné čtení o Hluku

Hluk je vzácnou přírodní lokalitou zajímavou jak po stránce geologické (tmavé jílovce a slínovce starších křídových vrstev, z nichž vzniká hlucká rendzina) a hlavně katastr Hluku se rozprostírá na okrsku Bílých Karpat se stepními loukami s vzácnou meridionální květenou, která ovšem umělým vápenatým hnojením velmi utrpěla. Hlavně vstavačovité tostliny postrádají bakterioflóru, která je tímto vápněním zničena. Převážně svěřepové louky jsou nahrazovány kostřavou. Jak smutně šedě vyhlížejí hlucké louky nyní! Přes to všechno však na Kobylí hlavě, na její stepní stráni, je botanická exkurze velmi zajímavá ještě nyní. Není divu, že v roce 1928 zde byla uspořádána exkurze univerzitních profesorů z celého světa. Přes všechna varování se Kobylí hlava zalesnila, takže mizí její stepní stráň se všemi zvláštnostmi botanickými i zoologickými.

(Poznámka kronikářky: Od 22. dubna 1998 je Kobylí hlava vyhlášena přírodní památkou. Nachází se zde poslední zbytek zhruba 1,6 hektaru kavylových luk a stepí v západní části Bílých Karpat, které se z původních několika stovek hektarů zachovaly. Jedná se o území, které je z přírodovědného hlediska mimořádně cenné svým extrémním výskytem chráněných živočichů a rostlin. Platí zde zákaz hnojení, požívání chemických přípravků, sbírání rostlin a živočichů. Omezena je i lesní těžba. Tomuto vyhlášení chráněné lokality předcházelo desetileté úsilí hluckých ekologů.)

Stejně zajímavá je i historie Hluku. Můžeme se domnívat, že Hluk byl založen po roce 1244 (na konci 13. století je jeho existence doložena písemně) v Lucké provincii, když byla vymezena zemská hranice. Vznikl tedy v souvislosti s kolonizací Luckého pole jako opěrný bod. Již dříve byl kolonizován Vlčnov a Nivnice, později prales (obě Němčí, Slavkov, Boršice). Podle půdorysu Hluku nelze usuzovat na stáří osady, vždyť silniční půdorys se neomezuje jen na staré sídelní území většinou sníženinových krajů. Roku 1303 byl Hluk jen malou vesničkou se 24 lány poddaných, patřících farnosti vlčnovské. Podle berních register z počátku 16. století (1516-17) bylo zde již 79 usedlých, od nichž Martin Fojt a Jiřík Čech a Martin Hnáničko přinesli 18 zlatých 5 grošů berně. Proč Hluk tak vzrostl? Zabral totiž dva katastry zaniklých obcí Sezeme (Sezimova ves) a Smíchova - obě existovaly ještě ve 14. století (viz. následující kapitola). Hluk se stal středem statku, k němuž od roku 1499 bylo přičleněno i zboží stránecké (Strání). Roku 1313 se začala Lucká provincie rozpadat a Hluk byl postoupen králem Václavem hradišťskému měšťanovi Zdislavu Měšci.

Je pravděpodobné, že Hluk byl kolonizován také německým obyvatelstvem. Název Hluku je odvozen nejpravděpodobněji od osobního jména Oldřich, německy Ulrich, Ulek, Hulek, Hulka a z toho Hluk. Co podporuje toto tvrzení? Podle Fabricia vřivá voda byla v Hulcae (Holcae), na jeho mapě je uveden Hluck, německy Hulken. Tedy Hluk byl založen v 13. století, kdy se užívalo obou tvarů - Hulke i Hluke. Zůstal tvar v nominativu Hluk.

Zajímavá je otázka nejstarších rodů, které můžeme najít v Naučení města Hradiště brněnské městské radě dávané od roku 1447 do roku 1509 s dodatky do roku 1540 a v Olomouckých půhonech. Tak roku 1465 se uvádí Jan Švec, Petr Masař, Blahut a Hošek, 1499 Oniken Ondra, Václav Honien Vašek Pláček, Anna Škrlová, Jan Dršťka, Martin Ryšavý, Jan Osuch, Ondrůj Hanal, Bál, Michálek, Kunc. 1506 Jiřík Šen, 1515 Václav Mudroň, Petr Novák, 1531 Jíra Ivan, 1571 Vávra Kindrle, 1574 Jan Jurků, fojt Jan Horníček, purkmistr, Vašek Rohů, Jura Trachtů, Jura Mikšíků, Jíra Paperník, Martin Nedoma, Martin Matějek.

Z polních tratí se již 1529 připomíná Široké pole. Z rybníků uvádí dr. Hurt Nový, Horní, Zájankovský, Trněný a Brodský. Za rybníky středověkého původu pokládáme rybník Brodský, Trněný, Zájankovský a rybník Horní. Jejich uváděné rozměry ukazují na dobu vzniku v 15.-16. století. Do této doby se hlásí i rybník Nový. O tomto rybníku čteme v urbáři panství ostrožského r. 1592, kde jeho velikost je označena počtem 60 kop násady. V tomto urbáři se uvádí ještě rybník Nad mlýnem na 30 kop násady, dále čtyři rybníky nad městečkem v celkové výši 210 kop násady a dva rybníky pod městečkem, zvané Horní a Dolní Žabinec. Roku 1826 byly v Hluku Horní a Nový rybník vysušeny.

Z kulturních dějin je důležitá zpráva o novokřtěncích z roku 1577 a petice z roku 1848, kterou poslali Hlučané moravskému sněmu. Dožadují se jejím prostřednictvím svých práv, aby svobodně mohli chodit do lesa na vývraty a suchary (suché stromy), aby mohli užívat pasunků (pastviště) a žádali zrušení desátků sypaného obilí. Petice jsou cenným pramenem k bližšímu poznání hospodářských a sociálních podmínek vesnice.

Autor textu: Dr. Josef Hubáček