Vzpomínky „chudobného člověka“ Antonína Nemravy *1903

Narodíl sem sa v roku 1903 v hluku č.115 z rodičů Jana Nemravy a Marie Prajzové, už od mladosti sem sa učíl vydělávat, aby ně rodiče nemoseli dávat na školní věci. Na jaro sem sbírál zeliny, první podbělové kvítka, potom z kopřiv bílé kohútky (asi hluchavku),u nás to rostlo všude v zahradách u plotú,  za ty sem dostávál za půl kila padesát grajcarů. Enom sem mosél obéjít všecky zahrady, abych plný širák nasbírál. Potom býl podbělový list, ten býl laciný, moselo ho byt pytel a dostalo sa 10 grajcarů. Řepíček, za ten sem dostávál za jedno kilo dvacet grajcarů, kozičky, ty byly dražší, protože všude nerostly,za ty bylo za jedno kilo dvě koruny. Potom byly ve hřbitovní ulici tenkrát kaštany, za ty platíl židák Levek za kopu, to bylo 60 kusů, 5 korun,teď už si to málokdo pamatuje, že tam ty kaštany byly.
Když ně bylo 12 let, tak sem šel slúžit. Dříve měli žáci úlevu, kteří se dobře učili, tak od 1. května do 1. listopadu měli větší  prázdniny. Já šel slúžit do Šumic ke Kusákom u Uherského Brodu, tam mi začal tvrdý život ,rodiče mně řekli ,že lesti, tak abych šel zkusit jak se inde žije a vaří a tetka říkali, že ně budú mět jak vlastního, že oni dětí nemají. Tak s rodičema sa domlúvili, že budu mět plat, to jako službu za měsíc 4 zlatky, dnes by to bylo 8 kaček a tak sem šél hned s tetkú,rodiče mě lehce vypravili v jednych bílých gaťách a v košuli sem byl oblečený, říkali, že v létě je stejně teplo. V uzlíku jedny gatě a košulu v šátku zavázané a kabát,ale to vám byl kabát samá lata, že nebylo poznat, z jakéj látky byl ušitý a místo podšívky králíčí kožka, aby mně v něm bylo teplo. To byl ale kabát, ten vážíl aspoň 10 kilo,než sem ho do Šumic na ruce donésl, bylo ně horko. A rodiče mně na cestu dali požehnání a pořádný kus chleba a řekli, že když tam bude zle, že šak budu vědět, kudy cesta k domovu. A vzal sem si z domova 50 grajcarů, kdybych něco potřebovál, abych měl nejaké grajcary u sebe a rodičom doma sem nechál skovat 7 rýnských,mamka řekli, ná, kdes jich vzál, řekl sem, že to sú peníze za zeliny, že sem to skládál 3 roky, abych si mohl kúpit sametové gatě a sametový kabát a pěkný širák.
Když sme přišli k tetce do Šumic, tak hned mně porúčali, co budu dělat, každé ráno hnat krávy pást na pastvu a v 10 hodin přiženu zpátky, hnůj vyvézt od kráv aj od koní. O jídle tetka ani sa nezmínili a hned mně řekli, že spávat budu na húře, že šak je tam slámy dosť a k večeři ně dali 3 erteple oloupané a asi 3 lžíce zelí, hned sem si myslél, že toho dobrého moc neužiju.  Ale sem si řekl, šak uvidím,jak bude dál, to je začátek,ale lepší nebylo. Když sem dohnál z pastvy, hladný sem býl, co takový chlapec, ráno dostál 3 erteple a kapku zelá, kdyby to bylo blíž dom, tak bych si zaběhl ukrojit kus chleba, ale byl to lán cesty,tak sem oběhl húru, kde sem spával a našel tam na hnízdě 15 vajec, tak sem jich sebrál a zaběhl sem do obchodu a koupil sem za grajcar soli a zpátky na húru. Kudlu sem měl, tak sem naťukl vajíčko a posolil a chlp – a bylo ve mně. Tak sem vypil 4 a ten veliký hlad sem zahnál a myslel sem si, kdyby tak bylo kus chleba, zajest ty vypité vajíčka ostatní vajca sem skovál a šel sem vyvážat hnůj, napřed od kráv a potom od koní. Tetka došli z pole a poklízeli prasata a dojili krávy a začali nadávat, že sem nevyvézl hnůj od prasat a o jídle nic, tak to vypadalo, že sem sa měl s kravama napást. Ale potom sem sa přeca konečně dočkál a co myslíte, že bylo k obědu? 4 oloupané brambory a ale 4 lžíce zelá, nemastné, enom zaklechtané vodú s múkú. Neříkál sem nic, vylézl na húru a eště sem 2 vajíčka vypíl a řekl sem si, že snád ten měsíc to nejak vydržím. Byl bych utékl, ale nemohl sem, byl sem tam jak uvázaný, protože sem si vzál měsíční službu napřed, měl sem 3 zlaté.

Nákup v Brodě

Jeden strýček, co se mnú pásli mně řekli, že žid v Uherském Brodě má laciné chlapecké zboží, že sa lacino obleču. Proto sem si vzál 3 zlaté zálohy a jednou když sem dohnal z pastvy, tak sem zaběhl do Uherského Brodu k židovi. S židovkú sem sa domluvíl, že dám půl třetí zlatky a možu sa jít na húru obléct. Poslala tam se mnú takového kluka, židáčka přihlúplého. Když sme vylézli na půdu, tam měli sklad a židáček mně řekl, že když sem dál tolik peněz hotových, tak sa možu dobře aj obut. Tak sem vzál pořádný pytel a strčíl sem do něho napřed 3 páry podvlékaček, 3 košule, jedny kalhoty, jeden kabát, 3 čepice, jedny střevíce a 10 šátečků na utření nosu. Jedny kalhoty a dvě košule sem si oblékl a jedny boty sem si eště obúl a patery ponožky sem strčil do pytle a ptál ses se kluka židáčka, jestli to stačí za ty peníze. Pravíl, abych si enom nabrál, když sem dál půl třetí zlatky, jeho otec prý nevidí za celý týdeň zlatku
vcelku. Viděl sem tam eště tlumok, tož sem si vzál dva a takový nepromokavý plášť, řekl sem si, budu pást krávy a bude pršat, tak nepřemoknu. A na téj půdě byla hromada suchých velkých hrušek, tak sem si nabral do toho tlumoku. Kluk eště řekl, že dyž mu dám šesták, možu si hrušek nabral plný pytel a on ně pustí zadem. Tož ně pustíl zadníma dveřama a měl sem co nést na nádraží.  Druhý deň sem šél eště na ty hrušky, ale když jsem nabral pytel, mosel sem dat dvě šestky a potom už sem hlad zaháňál hruškama.

Co je a není hřích

Jednú, když sem ráno pásl, přišli za mnú farář a řekli mně, že u těch mojich hospodářú nevydrží pasák dél jak dva tři dni, že každý uteče a že já už su u nich 5 dní. Ptali sa, lesti už tá tetka lepší vaří. A já sem mu řekl že né, ale že sem si vzál zálohu za měsíc napřed, taož tam mosím měsíc vydržat. A ptál sem sa, lesti je hřích, že tam piju ráno, na poledně a večer 3 vajca a ráno ve tři hodiny vstanu a nadójím si hrnec mléka a řádně sa napiju. Velebníček řekli: Nále synečku, když u takového sedláka nedostaneš ani chleba, tak k čemu přijdeš všecko ber a jez, to není žádný hřích. Ale víš, co ti poradím, vždycky na poledně přijď na fáru a stařence nanosíš vody do síně do bečky a polének pod kamnama je takový výklenek, tak plný naskládáš a stařenka ti dá dycky nejaký oběd a aj eště kúsek chleba. Tak sa aj stalo. Chodíl sem do fáry, ale gazděna o tom nevěděla, myslela si, že su z těch erteplí tak spokójený. Jednú, když jsem si prozpěvovál, pravila, že tej práce doma málo udělám a já sem babě řekl, že za to jídlo je toho pasení až moc.
Jednú sem líčíl zeď a když sem dolíčíl až ke komorovému okénku, podivál sem sa do komory a tak sa mně udělalo až zle, co sem uviděl. Napočítál sem pověsených 7 poltů slaniny a na bidélkách navěšených klobásí, dycky dvě přeložené přes bidélko a mně nedali nic a v komoře to chytalo plíseň. Tak co sem udělál, běžel sem do komory a srazíl sem z kosiska kosu a vzál sem latu, kladívko a hřebík, zatloukl sem ho do laty a šel sem k okénku. Přitahl sem jeden kus slaniny a jak sem ho dostal do ruky, tak sem vzal kosu a úvazek jsem přeřízl a slaninu vytahl ven. Eště sem si udělál na téj lati z hřebíku háček  a aby to nebylo moc poznat, vytahl sem 3 páry klobásek.
Další měsíc sem slúžíl u Bečicú. Strýc byli tesařem a chodili pracovat s jedným kamarádem z Újezda, jmenoval sa Zajíček. Ludé si jich volali, protože to byli poctiví dělníci. U Bečicú mně bylo dobře, šak mně tetka nemoseli říkat, co mám dělat, to mě naučili stará Kusáčka. Ráno o pěti vstát, všecko pokludit a hned kráva na pastvu, než tetka vstali, měl sem aj podójené. U Bečicú sem měl chleba kolik sem chtěl.
Tak sem slúžíl do 14 roků za pasáka.

Ve velehradském klášteře

Potom přišli pro mě mamička a říkali, že mně našli druhú službu, že budu slúžit na Velehradě v klášteře a že budu mět na měsíc 50 korun a celé zaopatření, kvartýr aj s jídlem. Na starosti  sem měl 12 krav. Ráno sem na kolečkách vyvézl hnůj, oprál kravám ocase a nakrmíl. Když sa nekerá telila, všecko sem mosel dat do pořádku. Krmivo chystali starší dědáček, také tam měli cimérku a měli to aj s jídlem. Dostávali měsíčně 20 korun.  Já sem měl dvoje pracovní šaty a dvoje pracovní boty a mosel sem sestřičce pomoct podójit  a mléko odnést do mléčnice. Pak sem sa nasnídál a chodíl sem tam do školy. Mosel sem sa řádně umyt a čistě spravit, abych nezapáchál chlévem. Mamička ně řekli, že když ně to učení dobře pujde, že bych mohl byt knězem misionářem. Takových chudobných studentů posílali do cizích států do Indije mezi černochú, aby vzdělávali a přiváděli černošské děti do lůna církve a učili je číst a psat. Tak sem chodil 3 hodiny ráno do školy a odpoledne 2 hodina a velice mně to učení šlo, uměl sem lepší jak ti chlapci, kteří opravdu studovali a moseli rodiče za ně platit. Já sem ve volných chvilkách jim vysvětlovál, jak se mají učit – enom, bohužel, dopadlo to se mnú špatně.

I kněz je jenom člověk

Jednú sa mně telila kráva, večer po krmení, tak než sem to dál dohromady, tak to trvalo do 9 hodin, Pak sem se v kuchyni u sestřiček najedl, ony ně večeři nechávaly v trúbě, abych měl teplé, já totiž jídál dvakrát, v kuchyni a v jídelně s chlapcama bohoslovcama, mně tenkrát velice šmakovaloa abych daleko od věci neodešél, proč sem nedoštudovál.
Když sem šél ze chléva tú chodbú do mého ubikaci, kde sem s chlapcama spávál, tak v jedné cimře, kde bydlela sestřička, velice volala o pomoc. Já odjakživa sem byl ochotný slabším pomáhat, tak sem chytl za kliku a bylo zamčené, tak sem sa obrátil zádama a jak zadnicí drcl do dvéří, tak sem je vyrazil aj s pantama a co sem uviděl, nic pěkného. Náš nejvyšší profesor bohoslovecký enom v noční košili, která mu sahala až pod kolena, chtěl sa asi se sestřičků pomilovat a já sem mu to pokazíl. Měl sem náhodú v ruce obušek, chtěl sem si na světnici zatlúct do skříně hřebík, abych si tam mohl pověsit šaty. Jak sem na toho profesora zamířil tým obuškem a zařvál sem, aby šel ven, tak vyběhl a já sem chytil dveřa a zatlúkl sem panty. Sestřička si zatím svázala šaty a vyběhla ven a já se ani nestarál, kde šla, enom sem si řekl, že byla nezdvořilá, že mně ani nepoděkovala, když sem jí zachránil česť. A tak sem šel na ubikaci a enom sem se rozpravíl, že půjdu spat a už tam přišla velebná matka, totiž abatyša, co měla celý klášter na starosti a řekla, že musím na hodinu opustit klášterní ústav, že sem si neměl ničeho všímat, po čem mně nic nebylo a já sem jí řekl, že nás učili aj doma rodiče, že máme potřebným pomáhat a vy velebná matka ste měli sestřičce říct jaké sú její povinnosti ve dne a jaké v noci. A ona ně řekla, nepoučuj mě, já to také vím, že sem jí neřekla, co má v takovém případě dělat. Potom odešla a přinesla mně bochník chleba a hrnek syra s máslem a 50 korun.  Bylo totiž konec měsíca, tak mně zaplatila a řekla mně a vlastně prosila, abych aspoň 10 let nikomu nic neříkal, protože takové čestné slovo platívalo 10 let. Tak sem jí to slíbil a mamince, když bude chtět něco vědět, tak řeknu, že aj kněží sú lidé jak my plebejci, když sú mladí, tak jim to nejde čelem, tak dělají, jak jim to pasuje, nač mají kuchařky, enom na vaření né. A tak sem si svázál duchnu, peřinu, dvě ložné plachty do plachtice a lepší šaty sem si oblékl a ostatek všecko si dál do tlumoku a rozlúčíl sem sa s chlapcama. Vrátný už asi věděl, že mě má pustit a velice nade mnú naříkál a přál všecko dobré a abych dostal nekde dobrú prácu. Dom sem jet nechtěl, tak ty peřiny sem si zanésl do vesnice Velehrad k Vrzalom a řekl sem jim, že maminka si pro peřiny přijdú.
Když sem vyšel kousek od Velehradu, tak na mě čekala ta sestřička a ptala se mě, jestli bych jí půjčil peníze na vlak, aby nemusela jít pěšky, ona pocházela z Brodku u Přerova.
Na nádraží jsem jí koupil jízdenku, vlak už tam čekal, tak sme hned jeli. Ve vlaku mně sestřička vyprávěla, že už na Velehrad nepojede, že majú v Brodku statek a že je sama jediná, tak poslechne rodiče a zruší slib a vdá se. Že má šikovného fešáka, skrz dohromady nic sme sa rozešli. Nechtěla sem byt po vůli a kdyby nebyt tebe, tak bych jakémusi dacanovi dělala čubku. Už na Velehrad nepojedu, pořád do mě velebná matka hučala, ale já nechtěla rozumět co po mně chtěli, včíl už všeličemu rozumím, já sem si myslila, že budu v klášteře vařit nebo vyšívat, ale čubku jim dělat nebudu a tys ztratil dobré místo. Já ti dám adresu, třebas aj moji rodiče budú chtěl něco vysvětlit, tak jim napiš pravdu. A oni budú rádi, že sem se vrátila, komu by ten grunt dali, aj fešák Jožka bude rád, možná, že teď nebude tak divoký.
Jednú, když sem eště chodil na Velehradě do školy, tak se nás kluků ptál profesór, lesti se dá polévkú křtit, ale žádný se nehlásil, enom já, protože sem věděl, jak vařijú profesórom a jak nám chlapcom. Tak sem se hlásil a řekl sem, profesórovi, že polévka z vašeho stolu, tú né, ale z našeho beze všeho, přijďte se v poledne podívat.
Profesór se opravdu přišel podívat a na druhý deň už byla strava lepší a chlapci bohoslovci mně děkovali, že mě budú v dobrém vzpomínat až po létech života.

Povozničení v Ostravě  -  Ženitba

Tak sem se s Velehradem rozloučíl a jél do Ostravy, tam mně začál nový život, dostál sem se k povozníkovi, měl dva páry koní, jedním jezdil gazda a druhým já, pacholek, ale dobře paní vařila a gazda byl uznalý, dobře na tu dobu platil. Měl sem 150 korun týdně a celé zaopatření, byt, stravu, zkrátka všechno. Byl jsem u nich, totiž u Tomků, tak se jmenovali, byl sem u nich 5 let a vydělal za těch 5 roků 8 tisíc, to bylo tenkrát v roku 1920 moc peněz. Potom začaly auta, tak jeden pár koní prodali a koupili si auto a šoféra a měl sem po výdělku. Pak sem pracoval kde kady a když nebylo práce, aj kameň sem tlúkl na silnici. Za to bylo 10 korun od metra a sotva metr za deň sem roztlúkl.
V roku 1928 sem se oženil a pracoval v cihelně přes léto do září , že nebyl odbyt na cihly, tak v září cihelnu zastavili a co včíl. Míval sem dvě krávy, přes léto, dokud bylo dost trávy, tak krávy dojili, tak děti jedly mléko, máslo, tvaroh. Ale jak přišel podzim, tak krmiva bylo málo, přes zimu bych krávy neuživil, tak sa prodaly, peníze se uložily do spořitelny a ostala enom koza. Byli dvě prasata, tak se jedno prodalo a druhé zabilo a mívali sme 8 aj 10 husí, ty se po jedné krmily a zabíjely a tak se ta zima vždycky nějak předržela .

V Brodě husákem

První dva roky sem krmil u žida v Uherském Brodě 30 husí – denně dvakrát. Ve 4. týdni se jich 10 zabilo a zase se jich 10 přidalo. Oškubaly se,opařily, vykuchaly a z játer žluč pryč, ale játra vevnitř musela zůstat. Uřízl se krk a nohy a dalo se do ledovně zmrazit a v sobotu ráno je pantáta zavezl do Vídně a to museli byt košerované (na způsob porážení zvířat a přípravy masa podle židovských jídelních náboženskýchpředpisů  dohlížel rabín, co bylo „košer“, bylo pro židy vhodné) a já sem to dělal tak, že sem 4 zanésl rabínovi zakošérovat a 6 sem jich zakošéroval sám. Rabín tam měl takového blbého kluka, dal sem mu 4 koruny a on mně měl dat 4 lístky jako doklad, ale já sem na jejich papíry narazítkovál, když to šlo, aj dvacet potvrzení a mně 6 kaček ostalo, protože když mně dala židovka 10 kaček na košérování, tak jsem musel dat 10 lístků, tak sem si řekl košérnekošér, enom sa žide nepodělaj, stejně sa nechal krk a hlava doma, tak žid stejně nic nevěděl.
Od 30 husí sem měl 15 korun platu denně a celé zaopatření, tenkrát to bylo dosť peněz a to se krmilo od 1.října asi do března, dokud se koupily husy. Byl sem u toho krméní dvě sezóny, byl to dobrý výdělek přes zimu, když bylo o práci zle. Nebylo výdělku v létě, né tak v zimě, ostalo nám se služkú péří aj vnitřní sádlo, takových 40 litrů za jednu sezónu, potom se uzavřely hranice, židák to nemohl do Vídně vozit, tak sem měl po dobréj práci.

Kuchařská „kariéra“ na Hané

Potom sem v září jezdil na Hanú kopat cukrovú řepu k sedlákom, ale byl slabý výdělek, za týden těžké práce umazané sem vydělal skoro žádné peníze, enom co vytěžili na statku, za týden sem třeba dostal 2 pecny chleba, 3 kaše prosné, 5 kilo ječmenných krupek, dvě kila sádla, 20 vajec a nekde aj ze dvě kila uzeného masa. Peníze žádné. To sem si mozel vzít na vlak peníze z domu, tenkrát bylo živobytí laciné, tak když hospodář neutržil, neměl ani čím platit. To sem tam byl u 4 sedláků, v sobotu po práci sem přivezl naturálie domů a v neděli zas pěšky do Kunovic na dráhu a jezdil sem do Hulína do těch vesnic.
Jednou sem byl u jednoho gazdy, byl to jedináček, namluvil si učitelku, vůbec ho nechtěla, protože zemědělské práci nerozuměla a nebyla na ňu zvyklá a to víte, jedináček Ríša, byla velice pěkná, tak jí řekl, jestli si ho nevezme, tak se zastřelí, ona se teho lekla a vzala si ho, ale jeho matka, když si nevzal sedlckú děvčicu, tak odešli do Přerova k sestře, ale kluk byl ináč dobrý a rozumný, tak jednu služku měli, tak vzal ještě starší ženskú, mladá trochu vařit uměla a na pole nešla, tak to eště jakž takž klapalo. Horší ale bylo, když se začaly kopat řepy, to všichni kopali řepu a mladú nechali samú doma. Vařit pro 15 lidí, to byla práca pro starú zkušenú hospodyňu, ale né pro učitelku, vařit pro 5 lidí a vařit pro 15 lidí, to byl veliký rozdíl.
A tak když sem jél na to kopání řepy, tož sem slézl v Hulíně a šel do vesnice a tam na jednom poli začali kopat řepu cukrovú, šel sem se zeptat, jestli ně vezne hospodář do práce a řekl, že ano, ale že mám jít do vesnice do čísla 8 a jestli umím trochu vařit, abych pomohl hospodyni při vaření a tak sa aj stalo. Přišel sem právě když hospodyň chtěla dělat bochníky chleba, ale měla to řídké, lepilo sa jí to na ruce, už měla těsto aj ve vlasech, na blůzce a kde sa chytla, všady a já sem řekl, jak sa říkalo za našich mladých roků – naspoř Bůh. A ona se dala do pláče a já sem jí řekl, že plačky nic neudělá, já sem se převlékl do všedních šatů a šli sme do špajzky a když sem se rozhlédl po komoře, tak sem si pomyslil, takových zásob a všeho, pytle mouky, hrnce sádla, vajec ošatky. Paní sem řekl, která mouka je režná chlebová, tak sem jí nabrál a řekl sem jí, aby se na mě dívala, jak všecko budu pracovat, nasypal sem mouky do díže a řádně sem těsto vypracoval a řekl sem jí máte v chlebovéj peci zatopené, řekla, že eště né, tak sem se šel podívat, ale že bylo v peci vše připraveno, tak sem podpálil a zeptál sem se, co pošlem lidem na poli k svačině, máte chleba, řekla, že né, tak víte, co uděláme, je na poli 12 lidí, tak uděláme 13 chlebovníků, máte ranní mléko, mám, tak ho přinesla, vzal sem 10 litrový kastról a nalil 6 litrů mléka, hodný kus sádla, 15 vajec sem roztloukl do druhého hrnka a řekl sem jí, jako paní, aby je rozšpriglovala a přinesl sem půl litru krupice a až mléko začalo vřít, zasypal sem do mléka krupici, potom řádně zamíšal, pak sem tam nalil ty vejce a osolil podle chuti a byla vaječnica hotová. Pec byla zatím roztopena, tak sem udělal 13 chlebovníků, k pití donesla paní džbán burčáku, dál sem polovic vody, aby to nebylo tak ostré, trochu cukru a nechál sem to vařit, aby to přivezla na pole teplé, tehdy bylo chladno. Zapřáhl sem do lehkého voza, měli doma starú kobylu, všecko jídlo a pití sem naložíl a jela sama, protože já sem měl eště hodně práce, jak to bývalo na velkém hospodářství, 10 kusů hovězího dobytka, 2 plemenice vepřů, 4 krmné prasata, 10 husí a  2 býčky chovali na výstavu do Přerova, tam bývaly výstavní trhy. Všecko to moselo byt na poledně nakrmené, kdepak taková mladá nezkušená učitelka!