Zápis Josefa Dufky

1932

Po novém roce začaly jako každoročně schůze a valné hromady. Byl jsem opět zvolen předsedou hospodářské a stavební komise. Na valné hromadě singularistů - starousedlých podílníků mě zvolili revizorem.

Zima byla celkem mírná, divoké husy letěly 31. ledna.

Na Veliký pátek sněží, to by znamenalo zas suchý rok. Nedaj Bože!

Sláma nám vystačila jen do 5. dubna. Museli jsme si koupit od Prajzů a Mičulků po metráku. Do sečky řežem pléšku, nic jiného zatím neroste.

Chodím s Dufkama kopat studně a tím aspoň něco vydělat. Děláme v Hradišti, ve Starém Městě a v okolí Zlína.

Letos se začal v Hluku šířit duchařský spolek, lidé na to moc nadávají.

Také Baťa už začíná omezovat práci a propouštět dělníky. Daně neplatí už nikdo, protože nemá čím. Všecko v domě má každý exekutorem zafantované, ale nic z toho se neprodává. Toho, kdo by něco koupil, by lidé snad zabili.
Nezaměstnaným dělníkům platí stát podpory, ovšem jen velmi nízké. Obec, dokud měla peníze, zaměstnávala několik dělníků a teď, když už peněz není, chodí dělníci na hejtmanství. Tam však jsou četníci a pustí jen deputaci. Občas přijdou do obce nějaké peníze a za ty se provádějí nouzové práce. Na ty mohou jít jen ti nejpotřebnější.

V úterý 12. července se zabil zlínský továrník Tomáš Baťa pádem letadla.

13. července jsem byl ve Fryštáku zjistit, zda by našeho Františka vzali do klášterního gymnázia. Měli jich však už dost a krom toho zvýšili školné na 200 Kč měsíčně.

2. srpna bylo v noci veliké krupobití a bouře. Obilí měli naštěští všichni už aspoň v mandelech a tak to rozbilo jen erteple, turkyně a řepy.

Dne 14. srpna, na hody, pořádá dorost Rebublikánské strany dožínky u Turčinů v humně.

Letos se dokončila silnice do Boršic a od Vinných hůr do Kunovic. Byla vyrovnaná a příkopami obrytá Blatnická cesta. Zreguloval se potok u horního mlýna, který dosud zabíhal až do Bachánkového humna začínal ohrožovat už i stavení. Po prorytí tam byl udělán most.

18. prosince jsem kácel Provázek v háji. Stál 178 Kč. Byly to už poslední Provázky, více už se neprodávaly.

Letos jsme si vzali dřevo v horách bez peněz, platilo se až 1. listopadu. Měli jsme 6 metrů. Na rok si vezmeme zas.