Zápis Josefa Dufky

1943

12. 13. a ještě i 14. ledna byl tak ohromný vítr od hor, že smetl z polí všechen sníh a rval i hlínu, přestože byla zamrzlá.

Začátkem března zdejší četník Novák s občanskou hlídkou šel na noční pochůzku k cigánom. Jeden z nich měl být na práci v Říši a utekl. Zverboval další cikány a chodili po okolí krást. Krádeží bylo opravdu mnoho a tak měli četníci přísně nařízeno, sledovat všechny podezřelé jak ve dne tak v noci. Četník zůstal stát u cikánských domků a jak se v noci všecko daleko rozléhá, uslyšel od „hája“ jakýsi hovor. Zanedlouho se k němu blížila skupinka lidí. Zůstal stát a čekal. Byli to čtyři cikáni. Když na ně namířil puškou, viděli cikáni, že je zle a tak odhodili pytle a batohy a byli ti tam. Jen jeden zůstal jako zkamenělý a toho hlídka zadržela. Četník vida, že cikáni utíkají, vystřelil. Jeden z prchajících se přehodil jak zajíc a zůstal ležet mrtev. Zbylí dva utekli. Četník s hlídkou sebrali mrtvého i živého. Jednoho odnesli do márnice, druhého odvedli na stanici. Odtud zavolali na kriminální policii. Z Hradiště přijelo asi 25 četníků. Všichni cikáni byli podrobeni důkladnému výslechu a byla u nich provedena důkladná domovní prohlídka. Našla se spousta živobytí, mouky, sádla, masa a také šatů, botů, látek a jiných věcí. Původ těchto věcí nedokázali cikáni přijatelně vysvětlit. Bylo jim důrazně přikázáno, aby šli „do hája“ a našli ty dva uprchlé. Nebudou-li do 10. hodiny na stanici, budou všichni postříleni. Cikánky šly hledat, ale nepřivedly nikoho. Přijelo dalších 30 četníků, jako posilu vzali s sebou 100 lidí, obklíčili les a hledali. Nenašli nic. Byla povolána další pomoc z Hradiště. Ta přivezla hledané cikány s sebou. Potkali prý je na silnici u Kunovic a sebrali je.
Asi za dva dny byli všichni cikáni i s dětmi odvezeni „do těžké práce“. Domky zatím zůstaly stát jako památka na ně.

Až mnohem později se zjistilo, že měli na Šefranici v břehu pod keřem vykopanou skrýš na ukradené věci. Ta byla zakrytá trním a starým harampádím. Proto byly všecky prohlídky u cikánů bez výsledku.

V březnu 1943 byla veliká slavnost instalace za faráře dosavadního kaplana a administrátora Ignáce Černíka. Všichni ho měli rádi pro jeho dobrou povahu, pokoru, skromnost a velikou lásku k dětem a proto už dříve, po smrti kanovníka Namyslova, ho chtěli za faráře. Přes vůli občanů však byl dosazen začátkem r. 1941 páter Žouželka. Četníci ho provázeli a po obci měli hlídky, aby ho lidé nevyhnali. Koncem roku 1941 se o něm začaly šířit všelijaké řeči, ale všeobecně se tomu nevěřilo. Po žních následujícího roku zavolal si na faru jednoho ministranta a tam ho prý obtěžoval. Chlapec utekl s pláčem domů a jeho otec věc ihned oznámil konzistoři do Olomouce. Farář do rána zmizel a víc se v Hluku neukázal.

Kaplanu Černíkovi 14. března Hlučané uspořádali oslavu, jaké snad v obci nikdy nebylo. Krojový průvod s věnci, bránami a ozdobami, z ampliónů znělo vyzvánění, poněvadž zvonů tu není. Množství lidí i přespolních, vítací řeči. Líbilo se to každému.

Letos je nařízena mobilizace mužů do 60 a žen do 50 let na práce do Říše. Ve Zlíně je pracovní úřad a v Hradišti má pobočku. Koho tam povolají, každý se musí dostavit a kam ho pošlou na práce, tam je povinen jít. Zatím berou všechny, kdo nemá víc jak 10 měřic pole anebo kde je víc lidí v domě na práci. Z Hluku už sebrali hodně lidí. Na Láně Janka Pospíškového vzali hned na zimu, ale koncem roku utekl a ukrýval se doma. Začátkem dubna ho chytili a odvedli do vězení, kde čeká na soud. Také každé nepovolené překročení hranic se přísně trestá vězením a bitím. I každá krádež a keťasení (kšeftaření s nedostatkovým zbožím) anebo přechovávání zásob.V Hluku při prohlídkách dostalo jen několik lidí pokuty, ale v okolí dokonce i smrt jako jeden rolník v Mařaticích. U nás dosud žádná prohlídka v domě nebyla.

Všichni Židé byli posbíráni a odvezeni do Německa do lágrů.

Je velký nedostatek palivového dřeva. Většina dřeva z hor šla na klády a jiné potřeby armády. Hluk, který vždycky brával přes 10 tisíc metrů dřeva letos dostal přiděleno jen 2400 metrů a o ty se domáhal každý - i ti, kteří dřevo nikdy nekupovali a chodili si na ně do hája. Proto dostává na rok každý jen 2 metry. Kdo má svůj les na Kobylici, je na tom dobře.

Velice se rozšířilo dlabání dřevěných misek. Každý, kdo si opatřil dlátka, to teď dělá. Vydělá se na tom až 2 tisíce týdně, i víc. Jiní zas všelicos pletou a malují a tak vydělávají.

V rovných polích začíná letos na jaře jakási německá firma vrtat naftu. Konečně se našel někdo, kdo provede to, co jsme my žačali.

23. května - už je konec května a celý měsíc nepršelo. Sucho už dosahuje katastrofálních rozměrů. Ze studní se tratí voda. Na Láně už všichni musí dovážet vodu v sudech. Obilí na poli je hodně poškozené od ščůrů (krtonožky) a pomalu zasychá. Jatelina ani tráva taktéž nerostou a navíc je pořád zima. Často jsou noční mrazy. 20.května byl tak silný mráz, že voda zmrzla na půl centimetru silný led. Turkyně (turkyň - kukuřice) a erteple (brambory) pomrzly až do zemi. Také řepy omrzly. Ovoce na stromech zmrzlo, zčernalo a opadává. Lidé bědují, ale pomoci není. A přitom strašná válka zuří dál, jako by chtěla zničit a pohltit všecko lidstvo. Říká se už sice, že bude brzo konec války, ale nikdo tomu moc nevěří.

25. května přišel déšť, pršelo celý den a noc. Zdálo se, že se všecko napraví. Ale bylo jenom dva dni teplo a hned se zas velice ochladilo, ještě 3.června byl mráz.

Ščůrů je tento rok takové množství, že není pamětníka. Na některých polích nezůstalo skoro nic, všecko ščůři zničili. Obec to hlásila v naději, že bude uznána špatnější úroda a sníženy předepsané odvody zemědělských plodin. Úřady hned nařídily, že mají lidí ščůry vychytat. Týden to trvalo, z každého domu musel jít aspoň jeden, dále školní děti i s učiteli, s motykami. Na náměstí se všichni seřadili a pak se rozdělili do polí. Někteří to vykopávali poctivě, ale mnozí to hleděli „odfackovat“.

V Rovném poli vrtačka narazila na silné plyny, které znemožňovaly práci. Objednali a postavili proto jinou vrtačku. Je to úplný obr a vrtá se dál.

Válečné štěstí se začíná obracet. V Itálii odstoupil Musollini, Sicílii dobyli Američané. Italové přestávají válčit, drží to tam pohromadě jen Němci. V Rusku fronta couvá, Rusové postupují. Angličané ničí německá města ohněm a bombami. Vyhrožují Vídni a Berlínu. Z Berlína se lidé stěhují do Čech.

Je velký nedostatek mouky a tuků. Mlýny od 30.července nemelou až prý do 15.září. Textilní zboží a boty se už nedostanou koupit ani na lístky. Prodej je zakázaný a kde co je, musí se dát pro uprchlíky z Hamburku a jiných zničených měst, kteří utekli z hořícího domova jen v prádle.

Pod Husí horou se dělá nový betonový most a silnice se vyrovnává. V tomtéž čase byla vydlážděna i cesta ke hřbitovu z podpor a darů občanů a také obětavostí pana faráře Černíka. Do konce října bylo všecko hotovo.
V listopadu tady vydíral od lidí jakýsi komisař Ryva co se kde dalo. Vybral prý ještě 1700 q obilí.