Zápis Josefa Dufky

1944

24.března o deváté hodině večer bylo slyšet dva veliké výbuchy po sobě, až se všecko otřáslo. Zprvu se myslelo, že to bombardovali Břeclav. V pátek došly zvěsti, že to vyletělo do povětří skladiště třaskavin za Vídní.

V dubnu jsem byl volán na obecní úřad. Byla tam německá kriminální policie a řekli mně, že je na mě anonymní udání, zdali prý bych nevěděl, kdo to psal. Řekl jsem, že nevím. Po pachateli se prý bude pátrat.

V pondělí 10.července letělo přes Hluk směrem na sever veliké množství amerických válečných letadel. Bylo jich snad tisíc. Lidé celé dopoledne nic nedělali, jen hleděli na ně. Bylo vidět, jak z jednoho letadla vyskakují čtyři chlapi na padácích. V letadle se něco poškodilo a motor začal hořet. Pilot vypustil benzin, který už hořel a chtěl s letadlem přistát. Nezdařilo se mu to a zabil se. Byl pohřben na Velehradě. Do rána se na jeho hrobě objevil věnec, což hned začali vyšetřovat četníci. Dva z parašutistů se šli přihlásit na úřad a byli vzati jako zajatci. Dva se ztratili. Bylo hned vyhlášeno po okolí, že žádný pod trestem smrti je nesmí u sebe přechovávat ani jim jídlo poskytovat.

Ve čtvrtek 13.července posbírali četníci do rána Ludvíka Buriana, Václava Mitáčka, Dostála a Konečného a odvezli je. Podporovali prý pozůstalé po zavřených v koncentrácích. Scházeli se někde v Hradišti a kuli pikle proti vládě. Již dříve byl zavřen Tomáš Burian. Z okolí také hodně lidí posbírali, i advokáta Skácela z Ostrohu pro tentýž delikt.

V pátek 14.července bylo několik set amerických letadel nad Slovenskem. Bombardovali Dubnickou zbrojovku, Bratislavu a jiná místa. Já jsem byl právě na horní louce, sekl jsem a všecko tam bylo přesně slyšet. Dunění, výbuchy bomb a řev letadel, až se země chvěla. Bylo to strašné.

Vrtačka už se stěhuje pryč. Věž už je rozebrána a odvezena. Nenavrtali nic. Jen v té druhé díře u silnice je trochu oleje, který vytéká, ale jen slabě. Veškerá naděje, že tady u nás něco v zemi je, je marná. U mostu pod Husí horou na Hájkovém díle vrtali také, ale jen 10 metrů, potom tam vrazili několik kilogramů jakési výbušniny a zapálili. Navrch nevyletělo sice nic, ale v zemi byla vyhloubena velikánská jáma až 6 m v průměru a kdoví jak hluboká.

Ke kostelu se začíná dláždit cesta drobnými kostkami a do kostela i z něho se chodí zadem.

Firma, co prováděla vrtání v Rovném poli, prodala oba vrty zas jiné firmě. Ta tam postaví kompresory a bude prodávat plyn na pohon pro auta.

28.srpna se odehrával letecký boj. Zrána vyletělo z Kunovic 8 letadel a letěly na Slovensko, kde už byly silné svazy letadel amerických. Ty Němci napadli a sestřelili 1 bombardovací letadlo a 2 stíhačky. Zřítilo se to někde za Lopeníkem a bylo tam vidět veliké požáry. Na Němce se hned vrhlo několik amerických stíhaček a mezi Bylnicí a Luhačovicemi jich 5 sestřelili. Zbylé 3 strašnou rychlostí prchaly přes Hluk, přes Široké pole a Antonínek. Nepřátelé po nich bili z kulometů. Němci se snažili přistát na letišti v Kunovicích. Jeden si však špatně vyhlédl terén a protože velice rychle letěl, tak se několikrát převrátil a zabil se.

Téměř každý den letí tady spousty amerických a anglických letadel. Jednou napadnou Brno (1000 mrtvých), jindy Kuřim (1600 mrtvých), včera Ostravu, Olomouc, Prostějov a jiná města, kde jsou zbrojovky nebo letiště.

Na Kobylici, přestože se tam dle nařízení musely udělat ohrady z drátěného pletiva i kolna a napajedla, se letos nepáslo. Tráva se prodávala a byla velice drahá.

Mnoho lidí, hlavně ženské, jezdí teď do Náchoda. Tam vezme vajíčka, máslo, sádlo a nějaké lístky na cukr i cigarety. Za to si dovezou všelijakého plátna a to zas doma prodávají.

V říjnu vyhořela mlatevna a chlévy Jana Vodárka čp. 187. Právě den před tím vymlátili obilí. K požáru došlo asi od obyčejné lampy, kterou svítili ve chlévě. Od ní začal doutnat práchnivý trám, potom podlaha a neštěstí bylo hotové. Měli velikou škodu. A přitom stavit a opravovat něco je dnes velice těžké. Dřevo, cihly i křidlicu člověk nesežene. Proto si chtěl Vodárek postavit aspoň kolnu na zakrytí vozů. Sotva na střechu té kolny nakladli těžkými penězi zaplacené křidlice, svalily se pilíře, na kterých střecha stála a všecko se rozbilo na drobky. Za týden po této události vyhořel Vodárkův švagr Václav Píštěk na horním konci. Tam se to vznítilo u souseda Podlasa a shořelo celé Píšťkovo stavení i s chlévy.

Jakmile se některý den vyjasní, tak hned přiletí velké množství amerických letadel a shazují bomby. Také na Kunovsko na Hlaviny jednou shodily dvě jakoby na ukázku.

V neděli 19.listopadu těsně před polednem jel dopravce Josef Kupec autobusem z Uherského Hradiště a právě byl nálet. Když byl nad kunovskýma Starýma horama, najednou zpozoroval, že za ním hodně nízko letí americká stíhačka. Hned auto zastavil a všichni vyskočili do příkopu. A už začal bít kulomet a autobus byl hned devíti ranami skrz naskrz prosekán.

Ve Velké nad Veličkou byl zase v tu dobu hon. Právě když honci odpočívali a obědvali, letělo celé hejno letadel a jeden střelec povídá: „Já po nich střelím, jak na to budú reagovat.“ Chytil brokovnici, namířil a dvakrát střelil. Hned nato se jedna stíhačka oddělila, snesla se dolů jako dravec a začala je kropit kulometem. Přestože se všichni hned rozprchli a poléhali do brázd, zůstali ležet 3 mrtví a 10 raněných.

V pondělí po této nešťastné neděli bylo zas jasno a letadla opět přiletěla v ohromném množství. Začala bombardovat Hodonín a Zlín. My jsme se dívali a naslouchali jak to duní až se zem otřásá. V Hodoníně bylo velice moc mrtvých a raněných. Rozbili tam nádraží, cukrovar a mnoho jiných budov. Na lidi stříleli z kulometů. Celou noc a celý následující den všechna auta z okolí svážela raněné do nemocnice do Hradiště.

Ve Zlíně rozbili Baťovu továrnu, nádraží, společenský dům, velké kino, hotel a mnoho domů. Dva kryty zasypali tím, že hodili bombu přesně do vchodu. Poněvadž kryty byly v kopci, neměly jiného východu. Z jednoho byli lidé vyproštěni ještě večer, ale u druhého byla časovaná bomba, takže zasypaným lidem nebylo možno pomoci. Těchto časovaných bomb tam bylo na různých místech asi 40 a nikdo je nechtěl odstranit. Byli na to povoláni vězni z Hradiště, kterým za každou zneškodněnou bombu byla odpuštěna část trestu. Vězni postupně odstranili všechny nálože. Stejně však lidé v krytu čekali na záchranu 60 hodin. Tentýž den bylo bombardováno i Brno.

Začátkem prosince přišli do Hluku němečtí vojáci. Ubytovali se v nové škole. Byli tu jenom týden, ale po nich prý přijdou další. Má jich prý být skoro 200.

Přišli za týden.