Zápis Josefa Dufky

1947

Rok začíná velikou zimou. Mrazy byly až 30 stupňů. Země mokrá už od podzimu zamrzla až do hloubky 80 cm a všechen sníh zůstal navrchu. V půlce března pak ve dvou dnech všecka ta spousta sněhu naráz roztála a byla z toho povodeň, protože země rozmrznout nestačila a vodu tím pádem nepřijala. Když to rozmrzlo a oschlo, byl na polích silný škraloup a ten teplem vyschl za pár dní tak, že pole bylo jak cesta. A tak se selo do sucha.

V dubnu se začala dělat kanalizace přes dolní konec a Klebetov. Stálo to skoro 2 miliony korun.

Na Bílou sobotu 5. dubna přišla od severu první bouřka. Po třetí hodině se naráz zablesklo a blesk uhodil do kostela. Hromosvod roztrhl a sjel do světelného vedení. Spálil elektroměr, omítku oprýskal a 2 lampy v kostele rozbil. Bylo právě vzkříšení, kostel byl plný lidí, ale nikomu se nic nestalo. Všichni to ovšem považovali za zlé znamení a také to skutečně zlé bylo, neboť od toho dne nezapršelo až do konce května a byly veliké horka. Zem na polích byla suchá, rozpukaná, takže když potom déšť přišel, za pár hodin to nebylo ani poznat a bylo sucho zas.

Sena není skoro nic a slámy velice málo. Na stlaní jsme si nahrabali hned na jaro fůrku listu v háji a po žních tři fůrky. To už po žních padal v háji se stromů list načisto suchý.

Ve studních je málo vody. Lidé z Lánu, Podměstečí, Uličky a mnozí i z horního konce jezdí pro vodu do dvora už od jara. Sucho je takové, že není pamětníka. Nám voda stačí a to jen proto, že jsme ji za suchého roku 1932 vyčistili a provrtali do hloubky 6 metrů. Boršický potok je úplně suchý, z háje a ze Štěpnic neteče žádná voda. Odvodňovací kanály jsou také všechny suché, jen v Žabincoch a vzadu na Ostrožských je ještě trochu vody. Země na polích je suchem rozdrobená na popel.

Po žních se nedá hluboko podvrhat a ani přeorávat. Už končí říjen a horka jsou pořád, o dešti ani zmínky. A tak lidé sejí do sucha.

Teprve v listopadu zapršelo a pršelo celý měsíc a pak ještě i v prosinci. Zaseté obilí pěkně vzrostlo a lidé mají naději, že bude příští rok lepší. Jenomže do příštích žní je daleko a zásoby žádné nejsou.

Na dolních drahách postavil Šimon Šimčík továrnu na papuče.

Franta Bachan si zas za horním mlýnem před válkou postavil pilu a řezal tam lidem dřevo jak ho vezli z hor a vrby a topoly na desky. Letos to rozšířil na továrnu. Dělají se tam škopky, bečky, bedničky a jiné dřevěné zboží. Pracuje tam už 60 dělníků.

Národní výbor vyjednává také o zbudování jakési továrny ve Šraňkoch za hřištěm (dnešní Autopal). V novinách dokonce už byl článek, že už tady továrna je. I v rádiu to hlásili. Zatím se tam udělala jenom silnice.

Dokončila se stavba mostů. Dole u Nemravovy hospody dva, na Činčavě jeden a v Uličce už je také skoro hotový. Přes ten se ale ještě nejezdí.

Kdo mohl, jel si do pohraničí na seno. Mohli ale jen ti, kteří tam měli nějaké známé, u kterých mohli bydlet a kteří jim pak seno k vlaku poodváželi.

Krávy hynou na měknutí kostí ze špatného krmiva. Ode žní každý týden padne a až 6 krav a do místního spolku platíme průměrně týdně 50 korun z jedné pojištěné krávy. Mnozí také na maso krávy prodávají a tak dobytka stále ubývá.

14.11. přivezli dva zvony a 21.11. je dali na věž a že to bylo v pátek, tak o třetí hodině odpolední ponejprv zvonili. Až dosud se zvonilo jen umíráčkem. V neděli 23.11. při pozdvihování zvonili 10 minut a lidé měli velkou radost, že zas máme zvony. Sbírka na zvony vynesla asi o 30 tisíc víc než stála doprava. Zvony totiž dostala obec zadarmo. Za zbytek sbírky se má dát udělat ještě třetí zvon.

Větší zvon z roku 1707 vážící 320 kg nese nápis v kovovém věnečku „Svatí apoštolové Šimon a Juda“. Menší zvon váží 160 kg a nese nápis: „Soli Deo gloria.“ Pochází z roku 1648.

Na hřbitov byl zaveden vodovod z obecní studně ze dvora, ale protože vody bylo letos málo, muselo se s ní šetřit.

Přes hroznou situaci, kterou způsobila katastrofální neúroda, předepsaly úřady naší obci vysoké dodávky. Od vlády byli sem vysláni úředníci, aby přiměli lidí ke zvýšení dodávky mléka a jiného, ale nepochodili. Na obci se jim to tak vysvětlilo, že odjeli s nepořízenou. Když už bylo zřejmé i úřadům, že z lidí už nic nevyždímají, dalo ministerstvo finanční náhradu. Připadlo asi 300 korun na hektar a kromě toho dostal každý poukaz na 100 korun, za který si však mohl v družstvu koupit jen železné zboží. Byla to jen jakási almužna, vždyť nebude-li dostatek léků a krmiva pro dobytek, budeme tak jak tak zničeni. Stav dobytka v obci klesl z 1600 na 900 kusů. Z 1200 krav zůstalo v obci jen 600, ostatní byl mladý dobytek. To je pohroma, která přichází jednou za sto let.