Zbojník Jánošík v Hluku

Na Svadbíkovém na náměstí byla už koncem 17. století hospoda. Jednou do ní přišlo několik chlapců. Jedli, pili, dali si zahrát a tancovali. Konečně se jeden po druhém vytratili až na jednoho, který zpíval:“Kde sa co dá, vykraďte a v Rozpadlinách mě čekajte.“

Za chvíli přiběhli do hospody vyděšení sedláci z okolních stavení a naříkali, že jim někdo ukradl z maštale koně. Divili se velice, že žádný dusot neslyšeli, ačkoliv byli doma. Neznámý mladý muž se ozval: „A to nic néni. Doveďte ně nejakého koňa, já vám ukážu, jak sa to dělá.“ Sedláci koně přivedli, cizinec mu ovázal nohy hadrami, bleskurychle se na něj vyšvihl a než se sedláci vzpamatovali, uháněl k Rozpadlinám. Byl to prý Juro Jánošík, jenž se narodil v Těrchové na Slovensku a se svými chlapci občas vpadl i na Moravu.

 Jindy pásl pastýř dobytek na Kobylici. Přišel k němu jakýsi cizinec, lehl si na halenu a dal mu hrst peněz. Vypravoval různé zbojnické historky. Byl to Jánošík. Kde se vzali, tu se vzali dva šandáři a hned udeřili na cizince: „Ty jsi jistě Jánošík, pojď s námi!“
„Když su, tož půjdu.“ Pomalu vstával, a naráz namířil na šandáry pistoli, kterou měl pod  halenou a oba je zastřelil. Pastýřovi řekl: „Kdosi ně zradíl, tys to ale nebýl. Tu máš trochu peněz, já si k jiným pomožu spíš než ty.“