1974
Ve vedení obce nejsou žádné změny, předsedou je Vladimír Sváček a tajemníkem Jaroslav Huspenina.
Budování: Letos byla dokončena stavba čerpací stanice pohonných hmot nad závodem Sport. Provozuje ji národní podnik Benzina a do provozu byla dána v listopadu. Zároveň byla zrušena stará „benzínka“ která stála na náměstí před domem č. 153.
Byly upraveny chodníky v Hradišťské ulici nákladem 172.500 Kčs. Občané se této úpravě bránili, protože jejich domy byly už tak pod úrovní silnice, která se nyní ještě zvýšila.
Do provozu byl uveden nový městský rozhlas v hodnotě 400 tisíc Kčs, starý rozhlas totiž po dvaceti letech už dosloužil.
Byl vybudován vodovod k výrobnímu družstvu invalidů Obzor a okruhování se sídlištěm Autopal v délce 270 m nákladem 107 tisíc Kčs.
Ubytovací kapacita pionýrského tábora pod Babí horou byla rozšířena úpravou ze 160 na 300 osob. Bylo prostavěno 920 tisíc Kčs a v úpravách se dále pokračuje.
Pokračuje stavba sportovní haly. Hotové jsou sklepy. Staví se brigádnicky, ale popravdě řečeno, je velmi těžké shánět lidi, kteří jsou ochotni pomoci. Příjezdu na stanoviště haly stály v cestě domy č. 407, 408,140, 142, 403, 404, 405 a 406, které Tělovýchovná jednota Spartak vykoupila. Některé tyto domy byly už zbourány, zbylé slouží zatím jako skladiště a ubytovny.
Na stadioně se vyměnila krytina na šatnách, vytvořilo se výbojkové osvětlení pro letní cvičiště, vzniklo asfaltobetonové hřiště pro házenou, hokej , košíkovou, letní travnaté hřiště (60x80 m) na nácvik spartakiád a miniareál zdraví. Tělovýchovná jednota má 534 členů, z toho 183 žáků, 68 dorostenců a 283 dospělých. Oddíl ledního hokeje hraje mistrovské zápasy a trénuje na zimním stadionu v Uherském Hradišti. Budování hřiště pro lední hokej je v Hluku obtížné, protože v posledních letech nebývají velké zimy. Oddíl odbíjené se poprvé přihlásil do soutěže. Hrál velmi dobře, bohužel se ale rozpadl. Stolní tenis se neudržel v II.lize-nebyly prostory na trénink a přestal také hrát Jaroslav Jurča, který byl oporou oddílu.
JZD v letošním roce sklidilo obilí z plochy 600 hektarů. Sklizeň byla zkomplikovaná deštivým počasím a tím, že obilí bylo polehlé. Do žní bylo zapojeno 6 kombajnů, z toho 3 vlastní a 3 JZD Měřín okres Žďár nad Sázavou. Žně začaly 31. července a skončily 13. srpna. JZD vysadilo vinnou révu v trati Husí hora tam, kde dříve pásali dobytek ti sedláci, kteří měli singulární právo. Pastva byla zrušena v roce 1921 a pole bylo obecním zastupitelstvem pronajato drobným zemědělcům. Po zřízení JZD byla tato trať vysázena ovocnými stromy – jabloněmi a hrušněmi a zbylou půdu používali členové JZD jako záhumenky. Protože z ovocných stromů nemělo JZD žádný velký výnos, nechalo je pokácet (část stromů byla přesazena pod Husí horu k potoku).
Stav zvířectva v soukromém držení
Slepice - 2952 Kozy - 5 Krávy - 8 Vepři - 204
Projevuje se úbytek zvířat. Lidé jsou zaměstnaní a zvykli si na to, že potraviny lze kdykoliv a levněji nakoupit v obchodě. Domácí zvířata chovají většinou jen členové JZD či pracovníci státního statku, kteří mají možnost koupit krmivo za zvýhodněnou cenu.
Zájem o výrobky hluckého závodu Sport je tak velký, že pro rok 1975 mohly být zakázky z kapacitních důvodů potvrzeny jen do výše 57%. V roce 1974 dodával Sport své výrobky do Itálie, Dánska, Holandska, Švýcarska, Jugoslávie Španělska, Anglie, Austrálie, USA, Rakouska, Kanady, na Nový Zéland a Kanárské ostrovy.
Kožedělné družstvo Svedrup rozšířilo provozovny. Za rok 1974 bylo zde vyrobeno 632.700 párů domácí obuvi.
Národopisný soubor Dolňácko byl pozván do Polské lidové republiky. Byl to první zahraniční zájezd tohoto souboru. Absolvoval zde celkem tři velká vystoupení – v Paczkově, v Glucholazech a v Nise. Pořad sestavila umělecká vedoucí Marie Poláchová. Polskému obecenstvu se líbila nejen samotná vystoupení, ale také pestré slovácké kroje.
V roce1974 začal režisér Petr Tuček natáčet komediální seriál Slovácko sa nesúdí. Hlavními hrdiny jsou v něm stařeček Matúš Pagáč v podání Jozefa Krónera a Jura Klásek v podání Oldřicha Velena. Dvanáctidílný seriál popisuje život slovácké vesnice počátkem dvacátého století. V tomto seriálu si zahrálo mnoho Hlučanů. Kostymérku, která zajišťovala kroje pro tento seriál dělala Hlučanka Marie Polášková roz. Tesaříková. Bylo natočeno celkem 13 dílů: Parohy, Polénko, Nadílka, Hody, Divadlo, Medicína, Zabijačka, Medvěd, Hlt za tři grajcary, Janek Vyskoč, Kozí vrah, Odplata, Poslední vůle. Seriál se natáčel v mnoha vesnicích a městech po celé Moravě. Objevily se zde záběry nejen z Hluku, ale např. i z vinných sklepů v Plžích, Petrově a Pavlově.
K 30. výročí Slovenského národního povstání byl na tvrzi uspořádán slavnostní večer. Na život a boj partyzánů zavzpomínal hlucký partyzán Jaroslav Míšek, který jako osmnáctiletý strávil ve slovenských horách 6 týdnů. Spolu s ním se tam ve skupině Uher-Brumovský účastnili partyzánských bojů také Hlučané Josef Tesařík, František Vodárek Antonín Mitáček. V časopise Inform Hluk popsal své vzpomínky další hlucký partyzán Jaroslav Křápek.
Okresní komunální podnik ve snaze sblížit pracovníky se svých jednotlivých středisek uspořádal fotbalový turnaj. Přihlásilo se 5 středisek: Hluk, Polešovice, Buchlovice, Strání a Uherský Ostroh. Závěrečné utkání se odehrálo na hluckém stadioně. Celkovým vítězem turnaje se stalo středisko Hluk, které neprohrálo ani jeden zápas. Zápis v kronice praví, že: “Při pravidelných besedách, které se konaly vždy po zápase, se mluvilo o pracovních problémech, které jsou na jednotlivých střediscích a předávaly se náměty k další činnosti.“ Pamětníci by jistě potvrdili, že se na těchto sezeních bavili účastníci i poněkud normálnějším způsobem.
Letos se do polí zatoulal medvěd. Je to ojedinělý a vzácný případ. Byl viděn na kunovském poli a také ho zahlédl traktorista, který sekl v trati Kolébky kukuřici. O velkých škodách, které by snad způsobil nebylo moc slyšet. Vybral pouze v okolí několik včelínů.
Tragická nehoda. V přehradě pod Býčinou se utopil Dolněmčan J., který byl ženatý v Hluku.
Počasí: Leden, únor a březen byly teplé a suché. Duben byl naopak velice chladný, kolem 20.4. přišly mrazy a pomrzly všechny kvetoucí stromy. Sucho pokračovalo. V květnu a červnu bylo sice vlhko, ale vody ve studnách nepřibylo. Červenec byl studený a mokrý, žně začaly až 31. července a panovala obava, že kvůli mokru ani nebude možno sklízet kombajny. Snad jen září se pěkně vydařilo, bylo teplé s přiměřenými srážkami.
Mokrý říjen a listopad způsobily, že zemědělské závody nemohly při sklizni cukrovky použít stroje. Proto se obrátila česká vláda na továrny a organizace s žádostí o pomoc. A tak šli dělníci i úředníci sklízet řepu. Pracovalo se v mokrém terénu i v dešti. Také doprava řepy byla velmi ztížená. I málo naloženou vlečku musely často táhnout dva traktory naráz. Brigádníkům se vozil na pole horký čaj. Kukuřici sklízelo JZD až po sklizni cukrovky, protože kukuřičné kombajny nemohly za mokra pracovat – ucpávalo se potrubí.
Prosinec byl deštivý, mrazíky jen mírné. Vánoce byly bez sněhu.
Údaje z matriky za rok 1974: narodilo se 97 dětí, zemřelo 62 osob (v Hluku bylo pohřbeno 49) a bylo uzavřeno 43 sňatků.
Poznámka: To, jak postupuje normalizace bylo krásně vidět na procentu žáků, kteří navštěvovali náboženství. Ve školním roce 1973/74 to bylo 32% žáků, v roce 1974/75 už jen 22% žáků. Komunisti víru všemožně potlačovali. Bylo např. přísně sledováno, zda státní zaměstnanci křtí své děti v kostele, či pořádají církevní sňatky. Pokud tak učinili, bylo jim to neprodleně zaznamenáno do kádrových materiálů, které se o každém občanovi vedly.
Všední realita byla protkána vznikem Brigád socialistické práce, uzavíráním socialistických závazků, konáním schůzí, oslavami nejrůznějších komunistických výročí a podobnými akcemi, které lidi spíš odpuzovaly, ale bohužel byly většinou povinné.
Ročník 1974 -lidé narození v tomto roce:
