Amatérské divadlo
Před druhou světovou válkou se pořádání divadelních představení uskutečňovalo v zimních měsících, hlavně v mimoplesové sezóně. Podílely se na něm Sokol, Orel a sbor dobrovolných hasičů. Repertoár tvořily divadelní hry z vesnického prostředí, pohádky a jednoduché operety s veselým námětem.
Mezi jednotlivými spolky existovala zdravá rivalita. Zájem byl samozřejmě v získání co největšího počtu příznivců. Finanční přínos z těchto představení měl mnohdy ve fungování těchto spolků rozhodující význam.
První poválečná léta jsou poznamenána velkým zájmem o obnovení činnosti organizací a spolků, které byly během války zakázány. Tyto snahy měly velký podíl na zkvalitnění kulturního a společenského života, kde v té době sehrávalo velkou roli amatérské divadlo.
Po komunistickém puči v roce 1948 nastal zánik těchto dobrovolných aktivit.
Mezníkem byl rok 1952, kdy pan Jaroslav Hrabovský zorganizoval všechny žijící ochotníky a nacvičil divadelní hru spisovatele Františka Kožika „Hejtman Šarovec“, která měla v Hluku svou první premiéru. Té se zúčastnil i samotný autor. Obsazení včetně komparzu tvořilo 70 ochotníků. Hra měla obrovský úspěch a několikrát byla reprízovaná nejen v Hluku, ale i v okolních obcích. Hlavní kádr účinkujících tvořili zaměstnanci závodu Autopal, který měl také významný podíl na materiálním zabezpečení celé akce.
Úspěšné uvedení Hejtmana Šarovce bylo velkou inspirací pro znovuobnovení činnosti amatérského divadla. Dalším povzbuzením činnosti byl v roce 1954 vznik závodního klubu, který pro svou činnost využíval bývalého Lidového domu (nyní Euroklub). Byly pořízeny nové kulisy a zdokonalena jevištní technika. Divadelní soubor závodního klubu měl již v té době plán činnosti, dramaturgický záměr a organizační strukturu, která sestávala z herců, technické obsluhy, inspicientů, kulisářů a výtvarníků. Tento soubor však nebyl jediným ochotnickým souborem v Hluku. Amatérský divadelní spolek působil také v dřevařském závodě (na pile, později závod Sport).
Repertoár obou souborů byl podobný: hry Aloise Jiráska „Vojnarka“, „Otec“, Tylova „Paličova dcera“, „Paní Marjánka matka pluku“, Mrštíkova „Maryša“, od Gabriely Preissové „Gazdina roba“ a „Její pastorkyňa“. Velký ohlas měly divadelní hry s veselým námětem jako např. Jiří Mahen „Ulička odvahy“, F. Tetaur „Úsměvy a kordy“, V. Štech „Třetí zvonění“, z operet pak „Česká polka“ a „Maloměstské klepny“.
V průběhu těchto let byla uvedena celá řada obdobných divadelních kusů.
V roce 1957 se znovu mobilizují hlučtí ochotníci, aby nacvičili divadelní hru „Hejtman Šarovec“, která pak byla uvedena v rámci oslav 700 let města Uherského Hradiště. Přestože i tentokrát se všichni aktéři zhostili svého úkolu úspěšně, byla tato hra předvedena pouze jednou.
V té době funguje v rámci závodního klubu hned několik hereckých kolektivů. Toto období je už poznamenáno náročnějším a kvalitnějším repertoárem. Uváděny jsou hry jako např. „Přátelství“ od Františka Kožíka, „Půlnoční mše“ Petera Karvaše, Daňkova „Svatba sňatkového podvodníka“, Čapkova „Matka“ a další. Soubor se pravidelně zúčastňuje divadelních přehlídek a získává celou řadu ocenění v okresní soutěži.
Na zvyšování celkové úrovně měla velký vliv metodická pomoc ze strany Slováckého divadla. Soubor navštěvovala a při sestavování dramaturgického plánu pomáhala herečka Slováckého divadla paní Mecnarowská.
V roce 1965 bylo po celkové obnově otevřena hlucká tvrz, která se stala centrem kulturního života města. Zdejší sál ovšem nesplňoval podmínky pro divadelní činnost. Činnost Sdruženého závodního klubu se začala prezentovat v jiných kulturních žánrech. Velkou roli při zániku amatérského divadelního dění v Hluku sehrála také rozšiřující se obliba televize.
Přesto se ještě objevilo několik pokusů o znovuobnovení bývalé divadelní slávy. Tak například v roce 1977 se v rámci Socialistického svazu mládeže dala dohromady skupinka nadšenců a do roku 1982 sehrála několik představení, mimo jiné Thackeryho pohádku „Růže a prsten“ a Obaldiův western „Vítr ve větvích sasafrasu“. V roce 1984 začala tato skupina v malinko pozměněném složení pod hlavičkou Domu pionýrů nacvičovat loutková představení. Po dvou letech se ale vrátili ke klasickému živému divadlu a to uvedením hry současného ministra kultury Pavla Dostála „Výtečníci“.
Po roce 1989 se amatérskému divadlu a jeho ctitelům věnuje bývalá herečka pardubického divadla Irena Krylová, rozená Poledníková, která pochází z našeho města. Začala tím, že s mladými Hlučany nacvičila několik pohádek a poté sestavila a zinscenovala několik pásem z úryvků Kožíkovy divadelní hry "Hejtman Šarovec." Vrcholem jejích režijních počinů bylo jistě nastudování vybraných obrazů z této hry, které s mnoha hluckými nadšenci předvedla pod širým nebem přímo u starobylé tvrze na Dolňácké slavnosti v roce 2014.
V roce 2011 se pomyslného ochotnického žezla chopila také mladá učitelka Hana Jackivová - vnučka nadšeného divadelníka Jaroslava Hrabovského a dcera dlouholetého kapelníka dechové hudby Šarovec . S žáky hlucké základní školy "oprášila" hru Pavla Dostála Výtečníci, ve které v roce 1985 sama hrála. Poté vzniklo několik pásem na motivy slováckých povídek Zdeňka Galušky. Její soubor přijal název Bumbác a v roce 2014 v Hluku i v okolí několikrát uvedl muzikál Ať žijí duchové.
